Červenec 2016

Hadrový srdce

26. července 2016 v 8:36 | Rose Violent |  Básně
Trpíš.
Mám chuť se ti smát,
/anebo/
mám chuť v objetí utopit tvý starosti.
Mám chuť proti nám bojovat,
občas jakoby mý ego chtělo milovat,
lze-li to vůbec.

Další příběh do památníčku,
život s nádechem zvláštního humoru.
Asi stejně špatnýho,
jako je ten můj.

Cítím, co bych neměla,
možná.
Na kterou stranu?
Pod špínou a pracehm,
třeba něco,
anebo třeba,
vůbec nic.

Neulehčuju ti to,
vím.
A věř,
že ani sobě to nedělám jednoduchuý.

Ale něco se přeci jen změnilo.
Jsem víc ready na další požár.
Jednou jsem přežila rozklad.
Bude-li to třeba,
přežiju ho znova.

A slib,
že až uvidíš,
že moc trpím,
neschopna se pohnout,
kopneš mě doprdele,
až nastane správnej čas.

Co já vim,
možná vidíš dál,
možná bludy jsou pravda,
a pravda jsou bludy,
ale ne.
Bolest a strach,
jediný dvě konstantní,
pravý věci.
Nechci na to spolíhat.
Spolíhám na to,
že co mě jednou nezabilo,
mě nezabije ani podruhý.

Čest,
brouku.

ŠTĚSTÍ V PRÁŠKU

4. července 2016 v 19:18 | Rose Violent |  Básně
Je šťasten ten,
kdo miluje?
Nechci odpověď,
je to jen řečnická otázka,
tak,
aby se to rýmovalo.
Neb čím to,
že občas,
čím si blíž,
tím víc se ti spojení vzdaluje,
jak moc se odtrhnout,
aby se to dál nevzdalovalo?
Instantní štěstí,
nasypej a rozmíchej v horký vodě.
Prosím, ještě pěstí,
tak jak je to v naší nepsaný dohodě.
Nekončící štěstí,
co září tak,
že v mysli nemáš nic jinýho.
Jako extáze ,
orgasmus.
Dobrej setting,
ti je v životě o hovnu.
Drogy jsou ti k hovnu.
Všechno jsou to jen srandy,
co ti nějak zkrátěj čekání na umírání.
A to doslova zkrátěj.
Vztahy rovnaj se potěšení?
To je zase dobrá mrdka.
Potěšení rovná se uspokojení!
Tak neplejtvej slovama,
dokud jsem dobře vlhká.
Naturalismus je přirozenost,
to je jasná věc,
rodíme se nazí,
a s posledním dechem,
dějou se věci,
co v reklamě na Maybeline nikdy neuvidíte.
Ztěží si je já dokážu představit.
Chci, aby se mý starosti smrskly,
na to,
jaká je nejlepší poloha,
a jak zařídit,
aby se co nejrychlejš postavil.

Peace,
vy kurvy.

TOHLE NENÍ ZAMILOVANÁ BÁSEŇ

4. července 2016 v 19:06 | Rose Violent |  Básně
Já ve zpomaleným záběru,
a svět ve zrychleným.
A já jen říkám: ,,No, tak jo."
Není čas na přemýšlení ,
nechci ho,
nechte si ho.
Dejte mi další věc,
jež můžu zkoušet,
a níž se můžu ničit .
Něco,
z čeho budu křičet.
Něco,
z čeho budu brečet .
Něco,
z čeho budu zvracet,
a čeho budu litovat
(haha)
a za co se budu stydět.
Všichni jsou špíny,
a aby se očistili,
hází okolo sebe trochu,
z jejich vlastní hromádky hoven.
Není to ono,
a ani nikdy nebude,
očekávání v šukání neutopíš,
ani v ničem jiným.
Vypni hlavu ,
vždyť už jsi stejně vypnutá.
Děsí mě čím dál míň věcí,
a to je trochu děsivý.
A občas říkám si,
že moje šance na přežití,
jsou značně mizivý.
Občas říkám si,
že prázdno a zmatek,
ze mě nikdo a nic nevybuší,
a za svý štěstí si můžem každej sám,
hah, no kdo by to byl tušil...

Cukrová vata

1. července 2016 v 7:00 | Rose Violent |  Básně
Film o cukrový vatě,
pokračování po reklamě,
občas mě bolí zuby,
a občas zase hlava,
jsem omámená zvukem dobrý hudby,
omámená, i když zrovna střízlivá.

Film o cukrový vatě,
co chutná tak dobře,
ale může způsobit spousty kazů.
Tahle cukrová vata,
je růžová a lepkavá,
těžko se odlepuje,
kocentrace cukru,
a pofidérního barviva,
je hustější než koncentrace soudů,
na týhle planetě.

Ta cukrová vata,
mění se v balónek.
Chytnu se ho,
letím v tom parným dni,
zchladit se do nebe,
jako medvídek Pú.

Solidní hubolep,
rezignuju na opovrhování,
který akorát vede k pokrytectví,
co jenom dál dokazuje,
že asi nejsem úplně nadčlověk.