Červen 2015

Psychologická poradna

24. června 2015 v 23:35 | Rose Violent |  Deníček
Mám až moc myšlenek. Zjistila jsem, že cvičení mi pomáhá v tom se od nich chvíli odprostit. Ačkoli v poslední době trochu stravu i trénink flákám. Kvůli škole i vůli slabší než dřív. Není to tak hrozné, ale mohlo by to být lepší. Já si ale říkám, jestli to tak chci. Jestli to je důležité. Za poslední dobu, kdy jsem musela víc času věnovat i jiným věcem přemýšlím nad věcmi zase o něco víc. Začínám vnímat, jak moc mě ovládá superego. Pro mě nový pojem získaný z hodin psychologie. Superego je část vás, která touží po dokonalosti, hlavně co se týče morálky či etických aspektů života. Chci dělat věci správně. A být perfektní. Jenom si nejsem jistá, jestli je to to pravé. To, na čem záleží. Vážně mi stojí za to věnovat tolik času cvičení, vážení a počítání jídla? Je dokonalá postava to, čemu bych měla věnovat velkou část svého života. Jsem mladá, měla bych z toho těžit maximum. Mladí lidé jsou krásní. Alespoň ti staří to říkají. A proč to ještě nepodpořit vyrýsovaným svalnatým tělem? Jenomže potom sedím na hodině žurnalistiky a můj učitel mi říká: ,,Na vás je super, že jste taková hloubavá, přemýšlíte nad věcmi..." Vím to o sobě. Koukám se na věci z více úhlů. Alespoň na většinu. Nemám ráda černobílé názory. Jenomže svojí hloubavost svým způsobem i nemám ráda. Dokonce přemýšlím, že se téhle vlastnosti zbavím. V určitých věcech je nepraktická, nehodí a vlastně se i domnívám, že vás občas zdržuje. Věřím na Tajemství. Tajemství ale také mluví o tom, aby člověk nechal věci jít. Aby si něco vizualizoval, měl pevnou víru a potom tomu dal volný průběh. To mi moc nejde. Desetkrát si svoje přání přeberu. Jestli to je možné, strachuji se, kde by se to mohlo pokazit, ptám se sama sebe, co se stalo, že to ještě nemám, že se to pokazilo. Ale potom to nemůže fungovat. Nebo ne tak dobře, jak by mohlo, kdybych uměla nechat jít. Taky se moc stresuju, moc se bojím, moc se trápím. Kdybych věci přestala odkládat a dala do věcí více energie, bylo by to lepší. To, jestli budete šťastní má údajně co dělat s dispozicemi, jestli jsou šťastní vaši rodiče a tak dále. To mi taky moc nepřihrává do karet. Máma je taky věčně vystresovaná, za všechny okolo i za sebe. Nechci se vypisovat o kravinách. Takže se snažím psát po krátkých větách co mě napadne. Je to lepší? Pere se ve mě pohodlnost a disciplína. Nechat vše jít a věčně se za něčím hnát. Kolikrát už jsem slyšela, že to moc řeším. Lidé jsou otrávení tím, jak to hrotím. Jenomže jenom lidi, co věci moc řeší a jenom lidi, kteří jsou pro ostatní "moc", "divní", "mimo" něco dokážou. Pokud chcete lidi zaujmout, musíte pro ně mít novou myšlenku, která funguje líp než ta jejich. Vážím si dobrých lidí. Ne dobrých - jako dobrý podle mého vkusu. Dobrých - jako těch, pro které je důležité být dobrým člověkem. Protože pro mě to důležité je. Takový člověk nikdy nemůže být úplně chudý. A nejspíš se mu to vrátí. Investice věnovaná do dobra asi nikdy není špatná. Ale co investice do krásy? Je nutná? To je asi dost realitvní. Jak pro koho. Ne, dobře. Člověk tím nemůže získat hlubší pevný základ. Jistě, může mu to zvýšit sebevědomí, ale to taky není jediný pilíř šťastné a klidné duše. Chci to umět skloubit. Dokonalost s joulou (YOLO). Užívat si mládí. Ale zároveň makat. Neohlížet se na ostatní. Nevidím nic špatného na tom, totálně kašlat na názory cizích lidí. Jejich názory nejsou důležité. Člověk se ale často mnohem víc podbízí a chce zavděčit cizím, protože u těch starých to má jisté. A to je špatné. Dělám to, ale není to dobře. Ale stejně si myslím, že jsem celkem dobrý a hodný člověk. I když tomu tak možná vůbec není. Asi si někdy některé věci neuvědomuju a i když to třeba nebyl záměr, ublížit či něco pokazit, anebo jsem to dokonce myselela dobře, ne vždy se to povede. Když mě něco naštve, jsem protivná zlá furie. Jsem náladová. Věčně vystresovaná. Protivná. Někdy se raduju z cizího neštěstí. Páni, tohle si moc nepřiznávám. Ale je to tak. A taky vím, čím to je, ale o tom tu mluvit nechci. Na jednu stranu mi nepřijde od věci být "moc", "hrotit to", ale na druhou stranu mi občas fitness facebookové stránky přijdou jako anorektická propaganda. Tolik gramů brambor na večer? Vážně? Odpoledne ovoce? No to snad ne! Je to JENOM jídlo. A argument, že na jídle to celé stojí neberu. Co na něm stojí? Svět? Leda hovno! (nezlobte se za ten výraz) Na jídle stojí vaše zdraví a postava. Na příjmu kalorií už jen vaše postava. Beru, že by se člověk neměl cpát McDonaldem každý den, to moc zdravé není, ale řešit ovoce odpoledne, to se týká vzhledu. A na něm všechno nestojí, pokud nemáte problém uvnitř vás. Tohle psaní je vlastně taková osvěta mojí duše. Asi to není úplně od věci, takhle si občas jen tak nechat prsty běhat po klávesnici a tvořit článek převážně o prostých větách. Ne žádná dlouhá souvětí de facto o ničem, jak jste u mě zvyklí. Ani motivační obrázky. Prostě nechat myšlenkám trochu prostoru na tomhle světě. Dala jsem vám o sobě vědět jiným způsobem, i když jste se věci dozvěděli trochu jinak než jindy.