Duben 2015

1.rok na vegetarianské stravě

20. dubna 2015 v 19:53 | Rose Violent |  Vegetarianiství
Uteklo to jako voda a chtěla bych o tom napsat pár poznatků zde na blogu. Jaký byl můj první rok na vege stravě? Kde beru můj proutýn? Chybí mi maso?
První krok
Maso jsem přestala jíst někdy v dubnu minulého roku. O tomto kroku jsem ale uvažovala už tak cca půl roku, možná víc možná o něco míň. Prvně jsem začala tím, že jsem přestala jíst hovězí, vepřové, nejdela jsem žádnou zvěřinu (i když tu jsem mockrát neměla ani za doby masité stravy) a jedla "jen" ryby a drůbež. Takto omezená jsem byla pár měsíců, na Vánoce jsem si ještě dala rybku a potom jednoho dne, kdy jsem se vyděsila, že jsem v podstatě snědla vepřové (mamka mého přítele mi šťávou z vepřového polila knedlíky... zní to možná divně, ale prostě mě mrzelo, že jsem tak nějak nedodržela svou zásadu), jsem se rozhodla, že s masem skončím jednou provždy. Ze začátku to bylo dost těžké. Zvyk je železná košile. A když od utlého věku jíte maso a najednou přestanete, je to zvláštní. Zbaovvat se zvyků, které trvají docela dlouho (přes 10 let), je dost boj sám se sebou. Já maso přestala jíst z etických důvodů a nezastírám, že chuťově mi maso nevadilo, chutnalo mi a do teď mi voní. Lidé, kterým nechutná to v tomhle mají asi jednodušší. Ale zase jsem to měla lehčí než zarytí masožravci. To jsem já rozhodně nebyla. Měla jsem ráda právě ryby a drůběž, sem tam jsem si dala hovězí či vepřové, ale denně jsem maso nepotřebovala. Až těsně před tím než jsem nadobro maso jíst přestala jsem ho začala jíst víc, jako bych v tušení, že už maso nikdy jíst nebudu střádala mrtvoly na poslední chvíli. Občas to bylo vážně o přemáhání, ale když nepustíte, je to čím dál tím jednodušší. Maso teď už nepotřebuji, nemám problém jíst v mísnosti s někým, kdo jí maso, nemám pocit, že mu kousek ukradnu z talíře. Ano, voní mi, občas řeknu, že bych si dala maso, ale spíš je to o té chuti, ale ne takové té nutkavé chuti, kterou třeba máte, když tělu něco chybí, prostě jen vím, že chuťově by mi to nevadilo, ale rozhodně to není nějaká neovladatelná touha. Vlastně to vůbec není touha, dokázala jsem se naučit žít úplně bez masa a teď je to pro mě přirozené. Ze začátku jsem ale byla tak trochu vegetarián pokrytec. A myslím si, že tak začíná více vege lidí, ale třeba se pletu a jsem v tom sama. Než přijdete na to, že etické vegetarianství není jen o tom přestat jíst maso, ale že se za tím skrývá mnohem více, chvíli to trvá. Syřidla jsem dřív neřřešila, teď kupuji jen určité druhy sýrů a tvarohů, u kterých vím, že obsahují syřidla mikrobiálního původu. Nechodím do McDonaldu, KFC a ani v Burger Kingu jsem doposud nebyla. Za a) koncept toho, jak nakládají se zvířaty a masem, které se zde zpracovává je dost krutý, co jsem tak slyšela a hlavně se povídá, že třeba ve zmíněném mekáči občas strčí k smažícím se hranolkám nugety. Další věcí jsou éčka. Odpadlo mi dost sladkostí, které používají jako zvlhčovadlo glycerol, či třeba takové Pims piškoty s želatinou a podobně. Ale dá se to přežít, vege sladkostí je naštěstí stále dost. Jestli budu vegan, bude výběr o dost užší. Takže úplně od začátku jsem nebyla kompletní etický vege člověk. Což možná do teď nejsem, vzhledem k tomu, že zeleninu v podstatě nejím. :D Čím dál tím více ale hledím na etické aspekty věci. Nezoufejte tedy, pokud chcete být vege, ale nepovede se vám to hned. Už jen myšlenka na to, že byste jím chtěli být je pozitivní krok. Myšlenkou vše začíná. Pokud to prostě ze začátku nevydržíte, "selžete" a dáte si maso, svět se nezboří. I já jsem si dřív tisíckrát slibovala a porušila to. Až jednou jsem se kousla a zatím se držím. Jíte maso už tolik let, že když ze dne na den úplně nepřestanete, svět se nezboří. Musíte také hledět na svoje psychické a fyzické zdraví, jinak to podle mě nemá smysl. Není to jen o ochraně a lásce ke zvířatům, ale také lásce k sobě. Pokud nejste příznivcem radikálních náhlých změn, jděte na to pomalu. Vyřaďte třeba určitý druh masa, či si dejte pár dnů v týdnu bez masa. Z malých kroků vzniká jeden velký.