Leden 2015

Progress 2014

29. ledna 2015 v 22:43 | Rose Violent |  Můj svět
Always be a work in progress!
Dnešek je na hovno den. Ano, pravda, je konec pololetí a já už od minulého týdne doufám, že to bude ve škole větší pohodička, když je to teď všechno zase ,,na novo". No což o to, ve škole to docela pohodička je, ale vázne to zase v dalších aspektech života. Abych řekla pravdu, pozitivní myšlení jsem pověsila na hřebík. Teda, jasně, že ne úplně, občas se snažím, samozřejmě že od rána do večera nemyslím jen negativně, to zas není dřina a člověk automaticky za den vyplodí pár pozitivních myšlenek (,,Těším se na tohle." ,,Jsem ráda, že tohle." ,,To je pěkný počasí."), ale když si vzpomenu, jak jsem si dřív ráno před zrcadlem říkala afirmace, před spánkem jsem si říkala afirmace, koukala denně na stránky o pozitivním myšlení, listovala v mé knize citátů, ... Od tohohle upadlo. Málo kdy se vědomě nějak zvlášť snažím, abych přepnula z té negativní vlny na pozitivní. Proto jsem si řekla, že je pravý čas shrnout si, co jsem za rok 2014 dokázala a udělala (jen ty pozitivní věci):



  • Přestala jsem jíst maso - No, to už jste si asi všimli. :D Stalo se to někdy během dubna. Začalo to tím, že jsem prostě vyřadila maso. No, to jste nečekali, že? Časem jsem ale zjistila, že vegetarianství či nejezení masa z etického důvodu má mnoho dalších aspektů. Jedním z nich jsou třeba živočišná éčka. Je jich všude hafo, ani byste nevěřili, kam všude se to cpe. Další věcí byla syřidla v sýrech. Sice už asi všem lezu na nervy, když říkám ,,Tenhle sýr ne a tenhlo jo." ,,A tvaroh jím nízkotučný, protože u něj vím, co obsahuje za syřidla." nebo když píšu firmám, jaké syřidlo používají ve svých výrobcích. Možná vám to přijde ujeté a možná to ujeté je, ale když něco dělám, chci to dělat poctivě.
  • Začala jsem jíst zeleninu - Řekněme, že stále méně než průměrný člověk a jsem dost v minusu oproti jiným vegetarianům, ale po celoživotním nejezení zeleniny vidím jako úspěch, že si pochutnám na celerových hranolcích (a minule jsem poprvé zkoušela pastinákové a ty jsou ještě lepší!), dám si misku vařeného květáků či brokolice, nešklebím se tak často na cibuli v různých pokrmech, ... Jde to pomalu... ale jde to! :)
  • Zhubla jsem 12 kilo - Neděste se toho čísla... Tohle nakonec ani taková výhra nebyla, 12 kilo dolů jsem opravdu nepotřebovala (ozvlášť za tak krátký časový úsek). I přes to, že mi to nakonec přineslo spousty negativ a musela jsem zase přibrat (a zvládla jsem to obstojně - 5 - 7 kilo za 2 měsíce... docela dost, ne? :D), dalo mi to i pár pozitivních věcí a musím přiznat, že cítím určitou pýchu. Ne, nebylo to zdravé hubnutí, teď zpětně to vidím a dávám vám za pravdu, ale chtělo to odhodlání, disciplínu a vytrvalost. A já tyhle vlastnosti nějakým záhadným způsobem ze sebe alespoň trochu vymáčkla. A proto jsem pyšná.

A stačilo...

26. ledna 2015 v 16:17 | Rose Violent |  Deníček

Netušila jsem, že napíšu znovu tak brzo, ale dnešek zatím stojí za velké hovno. Nevím, jestli jsem víc hotová z lidí, anebo spíš zklamaná z toho, že mě takové věci rozhodily...

Na jedné facebooku na jedné stránce o fitness jsem vznesla dotaz na téma: ,,Co se děje s přebytečnými bílkovinami v těle člověka?" Myslím si totiž, jich mám příliš a někdo říká, že to jde do tuků, někdo že to tělu škodí, ale do tuků to nejde... Chtěla jsem si udělat jasno. V rámci diskuze jsem pak přidala screenshotlý svůj jidelníček. Tak jsem se dozvěděla, že prý stojí za prd. No, nemyslím si, že ho mám perfektní, s některými věcmi, co mi tam vyčetli souhlasím, ale... Odstartovalo to tím, když jsem přidala srovnávací fotky. Foto ze začátku ledna a foto z dnešního rána. Když napsali, že je vidět změna k horšímu, dost to se mnou zamávalo. Samozřejmě, že jsem si všimla, když jsem se dnes ráno vážila a měřila, že vážím skoro o dvě kila více než před týdnem a na cm jsem všude alespoň 0,5cm nabyla. Ale upřímně si nemyslím, že bych nabrala na mém jídelníčku dvě kila tuku za týden. Při cheat weeku jsem jedla každý den jestě tak o 2000-3000kcal více a za 9 dní jsem nabrala 4-5 kilo, takže si nemyslím, že na takovém jídelníčku, který sice stále má způsobit kalorický přebytek, ale v mnohem menší a zdravější míře, bych nabrala 2kg tuku. A už to jelo. Vyčítání, že proč se tedy ptám na radu, když žádnou nechci, že mi dali tipy na jídelníček, tak co ještě chci... Já už chci klid. Ale zároveň chci dosáhnout toho, co jsem si stanovila.

Paradoxně mě nejvíc sebralo asi to označení od jednoho borce tam, že je na fotkách vidět, že je tam změna k horšímu. To je pokrytecké. Protože když minule nějaká ženská na stránku psala, že jí vzalo, když jí nějaký týpek v posilovně řekl, že na ní to posilování není vidět, tak jsem tam hrozně chytračila, že to přeci dělá pro sebe a ne pro ostatní a že bych se takovými kecy vůbec nezabývala... A teď? Někdo si jen dovolí napsat, že je tam změna k horšímu a mě to úplně položí. Proč? Jsem zklamaná sama ze sebe. Odkdy mi záleží na názoru nějakého člověk z facebooku? A nehledě na to, že člověk by si za sebou měl stát, ať vypadá jakkoli. I kdybych měla pět kilo navíc a někdo mě urážel, měla bych mu říct, ať mi políbí mé obr krásné pozadí a ne z toho smutnit. Další věcí, co mě na tom naštvala je, že když řeknu, že by to mohlo být jinak, nebo že někde jinde jsem četla/slyšela pravý opak toho, co tvrdí, dostanu vynadáno, že proč se ptám na radu, když všechno tak dobře vím a myslím si, kdo ví jak nemám úžasný jídelák a všechno. Už mě to unavuje. Je mi skoro 18 a rodiče mi rozhodujou o tom, kolik mám vážit a jak mám vypadat. Babička přede mnou zamyká sklep, abych tam nemohla chodit cvičit. Zaplatí mi poradkyni, která má heslo k mým kalorickým tabulkám a má tak dokonalý přehled o tom, kolik čeho každý den sním. Ta mi posledně řekla, abych přidala na svačinách, luštěninách, tucích, že necelých 10 000kj je v mé situaci stále málo. Napíšu onen dotaz na stránku, kde mi řeknou, že bych měla jíst méně, že bych měla jíst méně luštěnin... Že mám sóju nahradit vajíčky, jíst je nejlépe, dokud sama nezačnu kadit kraslice a tak dále... A teď si vyber. Kdybych jedla podle nich, budu se zase zpovídat mámě nebo poradkyni, že nejím dost pestře, že jím luštěnin málo, že jím málo... A už mě to unavuje. Do prdele! Bratr každý den přijde domů. naloží myčku, běží se zhulit. Všichni to vědí. Večer přijde, snaží se hrát, že je v pohodě, sežere tu, na co přijde, je na rodiče držkatej ještě víc než já, ale nikdo to neřeší. Jo, když občas už je to na něm jó poznat, že má nějaký to brko za sebou, tak máma udělá bububu, řekne mu ať ještě k tý myčce navíc vyluxuje, den bude uvězněn doma a další den už si zase jede to svoje. Ale já začnu jinak jíst a hned máma všechny mobilizuje, nemluvě o tom, že sama si se mnou o tom nikdy v klidu nepromluvila, akorát mě vždycky seřvala, že jí akorát přidělávám starosti, málo kdy mi něco řekla normálně a stejně to nikdy nebyla žádná dlouhá diskuze. Ale se mnou se nikdo nesere. Nabonzujem tě doktorovi, ten tě pošle do Bohnic, tam ti řeknou že anorexii ještě nemáš, ale musíš přibrat. Přibereš, všichni hepy jak čtyři grepy a dobrý,gratulujeme, že ti je osmnáct, ale je ti to k hovnu, protože máš míň svobody než tvůj o rok a kousek mladší bratr, které se momentálně chový hůř jak ty. Už prostě nemůžu....

Bulkující Káťa

25. ledna 2015 v 23:43 | Rose Violent |  Fitness
Školní stres je doufám na chvíli alespoň částečně pryč, mám dopapáno, odcvičíno, navaříno na následujících pár dní a protože si ráda ráno vyčítám, že málo spím a že je to kontraproduktivní, když chci být silná, tlustá a zdravá, tak jsem se rozhodla, že je pravý čas napsat článeček.

Zatím jsem se stále nedostala do fáze, kdy bych měla problém sníst, co jsem si naložila. Cítím se příjemně plná, ale že bych to do sebe soukala násilím, to se opravdu říct nedá. Chci tím jen poukázat na to, že ač nabírám, mám spíš pocit, že udržuju, prostě že mi toho jídla nepřijde nějaké velké kvantum, můj žaludek se s tím vypořádá úplně v pohodě. Pravdou je, že mám méně hlad než na začátku měsíce, ale to přičítám nové brigádě.

Přečetli jste si to? Ou jes, Káťa má brigádu - v hotelu - pomocné práce, číšnice, ... Zatím, musím zaklepat, je to fajn. Co už ale není fajn je, že mi to dost narušuje můj režim. Bulkující režim. Nemohu se tam totiž najíst. Jen voda, nic víc. Je to žrací zařízení, takže přinést si tam vlastní jídlo je nemyslitelné. Jíst jído pro hosty? To samé - no way! A jídelna pro zaměstnance je povolena jen pro ty, co pracují déle než 6 hodin. Do té doby musíte být o hladu. A vzhledem k tomu, že mi ještě nebylo 18, mám prostě smůlu. Takže jakmile jsem tyhle svoje první směny vyšla z hotelu, už už jsem si to pádila na vlak, ve kterém jsem do sebe naprala nějaké dvouchodové menu, abych zahnala ten hlad. Brigádu mám chvíli, takže těžko posoudit, jestli to ovlivní moje nabírání nebo ne, každopádně z toho nadšená nejsem. Na druhou stranu to ale nahrává mému experimentu, do kterého se chci pustit, ale o tom jindy.

Každopádně - od ledna jsem zatím dle posledních údajů (19.1.) jen takřka 3/4 kila zhubla. Občas jsem se tenhle týden průběžně vážila a to jsem měla i o skoro dvě kila více, ale to jsem se vždycky jen tak mrkla přes den na váhu a proto to neberu jako směrodatné - vážit se v průběhu dne, po obědě - to vše váhu dost ovlivňuje. A co se týče cenťáků - to samé. Buď o něco menší, anebo stejné. Makra mám nastavené - 300g sacharidů, 80g tuků a 100+bílkovin. Trénuju 3-4x týdně, 40min silový trénink (činky a stroje) a 3x týdně 30min kardio. Tento týden chci tréninky trošku pozměnit, protože se domnívám, že nulový progress nemusí být způsoben jen nedostatečným živením, ale i na hovno tréninkem. Dle onoho měření a vážení z minulého týdně mám 48kg. Nic moc. Jsem těsně pod nějakým normálním BMI. Chci mít velký pracky. Pořádný zadek a six pack. Nohy hubené. Asi půjdu na liposukci. Ale s tukem mám pocit, že na tom nejsem tak špatně. Jako super, svaly nic, ale tuky mi jdou... Ne, možná to je jen pozůstatek z Vánoc. Samozřejmě, že první mi nakynou nohy a spodní břicho, z mých hubených pahýlků si Pete dělá srandu a horní břicho taky ujde. A konečně už nemám tak malý zadek! Ale chtělo by to zpevnit.

Když už mluvíme o Vánocích... Váha před Vánoci byla nějakých 45/44kg. Teď, 3 týdny po Vánocích mám 48. Šikulka - za 9 dnů přežírání od rána do večere sladkým a nezdravým, 4 (možná pět, nevím přesně, kolik jsem vážila předtím) kilíčka nahoře. Jenomže tohle přesně nechci. Přibrat přes cheat daye a přežírání. Jedna věc je, že většina toho přibraného půjde do tuku, ale druhá věc je, že chci něco dokázat. Už jsem si dokázala, že se dokážu kousnout a zhubnout dvanáct kilo (což vím, na jednu stranu tak šťastné nebylo, vzhledem k tomu, jak to dopadlo). Teď si chci dokázat, že racionální a celkem zdravou stravou dokážu přibrat - a ne jen tuk, ale i nějakou tu svalovou hmotu. Neříkám, že cheat days nebudou - pardon, ale bude mi 18! Nekouřím, nehulím, nefetuju, pití už jsem se nejspíš na dobro taky vzdala (jo, řekla jsem si, že přestanu pít - úplně a zatím to vidím natrvalo - třeba se o tom ještě rozepíšu), nejím maso... aspoň ten žvanec si chci dopřát. Cheaty mám naplánované:
28.2. - 10 000calorie challenge. No jo, jsem čunče. Ale prostě to chci zkusit a fakt, že jsem každý den v kalorickém přebytku a cheat days (a kort 10 000k challenge) jsou úplně zbytečné a k ničemu mě nezajímá.
10.4. - Petovy narozeniny, to se musí - nevím ještě, jestli to bude jeden den, nebo to dá na víkend, to nechám na něm, jak bude chtít
29.-31.5. - No jo, já budu mít MINIMÁLNĚ cheat week, abych na svoje narozky stihla zpapkat vše, po čem toužím.
LETNÍ PRZÁDNINY? O prázdninách nevím přesně, jak to bude, ale počítám alespoň s týdenním volnem. Nějaké dovolené a tak, tam prostě bych ani neměla moc možnost počítat si vše na gramy, tak proč se na to na chvíli nevykašlat úplně a prostě se cpát? :D Mimochodem - přemýšlím o dráze profesionální přežíračky. :D

To všechno, co tu píšu jsou samozřejmě jen plány. Jak to budu cítit a jak to nakonec dopadne, to se necháme překvapit. :) To jen tak, preventivně, abyste mi tu nepsali, že jsem napsala, že to bude takhle a nakonec jsem to udělala jinak. Klidně se to může stát!

No, dnes už to asi zabalím. Ale věřte mi, z celého srdce - strašně ráda o tom píšu, vážně jsem na blog nezanevřela, nechci, miluju to a nejspíš vždy budu (minimálně do teď tomu tak - samozřejmě někdy méně, někdy více - bylo)! Jen mám konečně pocit, že něco dělám, ale jak na to nejsem zvyklá, dělá mi hrozný problém uspořádat si čas a prostě jsem v kolotoči - škola, jídlo, cvičení. S Petem se teď nevídáme tak často, protože na sebe prostě nemáme čas. Ale taky přibírát a chodí do posilovny - jeho bicouna mu závidím. :( :D Takže bulkujeme spolu a možná spolu i pak budeme dietit, ale uvidíme. Přecijen - jemu to roste rychlejš (>:() a on už je v bulingu déle, tak možná i dříve skončí, aby jsem doma neměla Péťu boubelku. :D Ale zase - uvidíme, uvidíme. Doufám, že se ještě rozepíšu a budu dělat nějaké pravidelné bulkingové logy... A třeba (to ale neslibuju!) se rozepíšu i o jiných novinkách, které se udály za poslední dobu.

Přeji dobrou noc a nakonec přidávám pár fotek papání a foto postavy z 19.1. :)