Květen 2014

Splácanina zbytečností

29. května 2014 v 16:55 | Rose Violent |  Deníček
Vím, poslední dobou je to se mnou zlé. Moc nepíšu, moc nekomentuji a vlastně ani nechodím na ostatní blogy. Ale nápady mám, to se nebojte. Plánuji nějaké "projekty" a vážně bych ráda promluvila o svých plánech více do hloubky, ale bojím se, že mi to nevyjde a vy všichni budete svědky mé lenosti/prokrastinace/selhání. Navíc mám pocit, že když nějaký svůj plán dávám na odiv a mluvím o něm, většinou u toho mluvení zůstanu. Navíc je to věc na dlouhou dobu, takže i z toho důvodu to tu zatím nemáte. Napovím, že se to týka přehledu o mém novém režimu v životě. Ale blíž neřeknu.

Taky bych chtěla točit videa. Mám kameru, mám (zkurevný) foťák, program na úpravu bych si stáhla a je to vyřešené. Ale teď se na to ještě necítím. Chci, abych se ve videích líbila sama sobě i vám, abych měla, co říct, aby videa byla podle mých představ. A cítím, že ještě nenastal ten čas. Taky jsem dostala/koupila pár věcí, takže nějaký článek o novinkách čekejte co nejdřív! :)

A v těch ostatních věcech se nic moc nezměnilo. Stále chodím do školy, stáhle se držím docela dole, ale stále tu jsem a snad i budu. Doufám. Stále tam nemám nějakou spřízněnou duši, jo a... Pořád mám pocit, že kromě Peta žádnou nemám. Jsem zvyklá trávit čas buď s ním nebo sama a nikdo nesplňuje kritéria a nikdo nemá pochopení, jako já nebo Pete. S jinými lidmi vůbec žít neumím. Neříkám, že je to problém v lidech. Je to asi spíš problém ve mně. Sice mě to trochu mrzí, ale ne na tolik, abych se s tím snažila něco dělat. Nehledě na to, že snažit se někomu zavděčit a podbízet se mu... Prostě vždycky, když jsem se o něco takového pokoušela, akorát jsem cítila jako idiot, anebo mě to hrozně vztekalo. Prostě čekám, jestli někdo přijde a třeba z toho vznikne nějaké hlubší přátelství, ale vidím to tak, že s mým sebevědomím a s tím, jaká jsem, nejsem úplně nejzajímavější osoba, a tak se nedivím, že dávají přednost jiným lidem. Alespoň, že mám Peta. S ním je to jiné. Mám v něm jistotu, možná si myslím, že ho mám až moc jistého. :D Vím, že mě má rád a že mě má rád takovou, jaká jsem. S ním se cítím jinak. Možná i proto, že ani Pete nemá tak vysoké sebevědomí, navíc mu věřím a máme mezi sebou nějaké pouto, takže nemám pocit, že by mě nějakou případnou sebedůvěrou udupal. Můžu před ním být jakákoliv a dělat cokoliv, což je velmi pohodlné a příjemné. A více méně úplně celá strana rodiny táty a táta samotný Peta mají strašně rádi. Je to takový ideální family model. :D Pracovitý, chytrý, má dobré známky, je hodný, slušný, ... Mají ho moc rádi, což je super. A čím jsme spolu déle, tím jsou jeho rodiče vstřícnější, co se týče nějakého přespání a podobných věcí. Podařilo se nám u sebe spát skoro týden, protože Petovy rodiče byli pryč. Chtěla jsem o těchhle pro mě docela podstatných událostech napsat celý článek, ale už se mi ty dny, co jsme u sebe byli nějak slévají dohromady. :D Myslím, že jsem si to docela užili. Taky jsme byli na Divergenci, tak čekejte recenzi. Dochází mi nápady a slova, tak to je asi vše. Čekejte nějaké další články v blízké době, mám nějaké nápady. :))


Mějte se hezky! A piště komentáře :D

P.S. Začala jsem trochu poslouchat Die Atnwoord, i když k nim pořád mám výhrady, ale už menší než na začátku, když jsem je neměla ráda :D




Stile!

Frustrace

8. května 2014 v 15:22 | Rose Violent |  Deníček
Řekla jsem si, že bych mohla dát vědět o tom, co se v mém životě děje, o nějakých novinkách, pocitech, bla, bla, bla. Myslím, že to bude krátký článek, protože toho nemám hodně (no, bylo by toho víc, ale chci ventilovat jen něco).
/Já s Petovým tričkem - jinak než jako tričko mého boyfrienda na doma, bych Zeppelíny nenosila, zase tak je neposlouchám/

Takže budu mít bratříčka. Jéje. A bude se jmenovat Šimon. Proč? To je tak teplý jméno, proč to nemůž být Vojta, Erik, Filip, Tomáš? Připadala jsem si i trochu špatně, protože když jsem se to dozvěděla, byla jsem z toho dost na prášky a pořád hlásala, že musí mít ještě jedno a běda, jestli to bude zase kluk, že už mě nebaví mít okolo sebe jenom samé kluky - jednoho bráchu (teď už dva) a pět bratranců (a žádnou sestřenici), že chci holčičku, a že doufám, že aspoň bude teplej. Nejvíc mi přijde hloupé, že jednu chvíli mi i trochu slzely oči. Ne, že bych nějak řvala, ale fakt mě to nas...štvalo. Ale už jsem s tím smířená. Nějak tak. Bude to sranda. (Hahaha, už se vidím, jak tu píšu, jak mě to štve, furt jenom řve a kadí, řve a kadí, ...)


Fashspiration 2

6. května 2014 v 10:00 | Rose Violent |  Fashspiration
~

Instagram:@philippabe


floral bag

outfit

Máš "špek"?

5. května 2014 v 14:39 | Rose Violent
Vlastně ani nevím, jak to pojmout. Mám to pojmout, co se týče vzhledu a oblečení? Mám to pojmout podle chování a vystupování? Mám to pojmout jako celek?

Tak se na to podíváme, kousek po kousku. Nejprve, co s oblečení týče. Upřímně první slovo, co se mi vybavilo, když jsem viděla téma týdne je swag. A ne proto, že by to bylo mé oblíbené slovo, nebo že bych byla přesvědčena o tom, že má vážně nějaký hluboký význam. To slovo se mi příčí, transformovala jsem si jej spíš do takového výsměchu, takže pro mě to není swag, ale špek. Jo, máte capu, máte na sobě spousty křížu (obrácených/neobrácených), nosíte trička kapel, o nichž ani nevíte, že to nějaké kapely jsou, máte korzet nad pupík (ten se tedy líbí i mně) a vzpomněla bych si možná ještě na nějaké trendy. Já neříkám, že definice toho slova vyloženě neexistuje, v předchozí větě jsem vám tu vyjmenovala nějaké špek-znaky. Ale přijde mi to směšné, zvlášť pokud tím někdo označí někoho, koho znám, nedej Bože sebe. Já netvrdím, mám hezké kamarádky či známe na facebooku, umí se hezky zatvářit, obléknout, namalovat. Ale v naší zemi psát swag... Vlastně asi ve všech zemích mi to vadí. Pokud vidíte na weheartit, facebooku či tumblr hezkou holku, tak ta možná vystihuje swag a vzhledem k tomu, že jste jí nikdy v životě neviděli v reálu, tak můžete mít pocit, že ho fakt má, že je to prostě kočička, co má všechny na háku, všechny stylově odpálkuje, nese se jako bohyně, směje se jako boyhně, prostě paní božská. Ale když to někdo napíše o člověku, kterého znám, tak jsem ho často viděla v situacích, kdy božský rozhodně nebyl. A zvlášť v Česku, s jeho cynismem, takovou tou lidovostí, knedlem-vepřem-zelem, to vše je podle mě úplný protipól k nějakému swagu, ač má kamarádko - kočička pózuje sebelíp. Lidé dělají chyby, chovají se povrchně, hnusně, hloupě. Nejsou vždy oslniví, čistí a šmrncovní. Prdíme, smějeme se způsobem, že to má od elegance hodně daleko a spousty lidskými činy rychle padáme ze šmrncovního žebříčku swagu. Proto označovat nějakou lidskou bytost, kterou mám právo vidět či potka slovem swag, mi přijde docela trapné.