Únor 2014

Tahle doba je hrozná...

8. února 2014 v 20:22 | Rose Violent
world is cold
Tuhle větu vidím všude. Anebo statusy o tom, že na kráse záleži, nejdůležitější jsou peníze, bla, bla, bla - vítej v 21.století. Ale nechápu přístup lidí, co tohle tvrdí. Bohužel se moc často nesetkávám s tím, že by měl někdo jiný názor.

Říkají, že dnešní mládež je zkažená, protože kouří, pijí, hulí trávu nebo mají sex moc brzy. Říkají, že v dnešním světě jde jen o peníze a že na sebe jsou lidi oškliví. Říkají spousty pro ně záporných věcí o dnešním světě a společnosti. A přitom kdyby se obrátili na jednoho člověka, můžou to vidět úplně jinak. Tou osobou jsou oni sami. Přijde mi trochu zvláštní ukazovat na ostatní a stěžovat si na společnost. Protože, ať chceme nebo ne, jsme to my, kdo společnost tvoří.
Society kills <\3
Abych nebyla pokrytec, přiznám se, že už mi taky vypadla z pusy podobná kritika společnosti a světa. Ale snažím se tomu vyhýbat a stěžovat si co nejméně, protože to je vážně na každém z nás. Taky mi vadí společnost, taky jí za některé věci hodně, hodně odsxuzuji, ale víc kvůli jiným věcem než je to, co kdo dělá (to, že to lidi řeší je vlastně důvod, proč lidi odsuzuji). Já spíš odsuzuji společnost za určitou uťáplost, netoleranci nebo všeobecné kritizování, ... To už jsem odbočila. Každopádně za tu dobu, co se zabývám pozitivním myšlením jsem došla k zajímavému objevu - to, jací jste vás obklopuje. Třeba jak si všichni stěžují, že jsou to všude samí falešní lidé. Možná jen nemám všechny tváře prokouknuté, ale mně přijde, že okolo mě je málo lidí, co by si vymýšleli a hráli na někoho úplně jiného. Lidi, co by si hráli na kamarády a potom mi nadávali za zády. To skoro neznám. Takže je dle mého dobré se zamyslet nad tím, jestli náhodou něco z toho, za co společnost kritizujeme, sami neděláme. Já vám neslibuju, že když se budete chovat dokonale (dokonale - dle vašeho uvážení) a dělat jen slušné a pro vás správné věci, budou okolo vás samí lidé, co to mají stejně. Ale myslím si, že najednou okolo sebe začnete vidět spousty podobných lidí. A když se obklopujete lidmi, kteří vám vadí, není nic jednoduššího než se v jejich společnosti vůbec nevyskytovat a pokud to tak úplně nejde (kolegové v práci, spolužáci), tak alespoň komunikaci s nimi snížit na minimum. Jestli chodíte do klubů a očekáváte, že tam lidé mají debatní kroužky a pijí čaj, tak vás zklamu - lidé v klubech tam chodí za tancem a zábavou často spojenou s něčím, co některým lidem a možná právě vám, vadí - za kouřením, pitím nebo třeba promiskuitním sexem. Samozřejmě neříkám, že každý a neříkám, že každý tam chodí za všemi těmihle věcmi, ale jestli haníte takovou společnost lidí, tak se s ní jednoduše nestkávejte a bude to pro vás jakoby neexistovala.

Myslím si, že pokud bychom vážně žili podle toho, co nám vadí a jak chceme, aby to bylo, byl by pro nás život snažší. A ne jen co týče žití sám se sebou, ale také s ostatním. Usmívejme se na všechny a bude nám to oplaceno. Ano, ne vždycky, možná potkáme totálně protivnou prodavačku, ale jestli se ní necháme rozhodit je na nás. Můžeme jí prostě ignorovat a být spokojení s tím, že my jsme takoví, jací chceme, aby byl svět. Protože co jste, to přitahujete.
.

Inspirace 14

8. února 2014 v 17:34 | Rose Violent |  Other
be yourself with

Fitness

i get my hopes up


You | | via Tumblr

no relationship is sunshine


Zima

1. února 2014 v 22:38 | Rose Violent |  Básně
Nastala zima,
ten chladný čas,
špatných pocitů vlna,
přihnala se zas.

Chladne ti duše,
když cítíš, že strádáš,
musíš zklidnit srdce,
a být hbitý, když vstáváš.

Chladne ti tělo,
třeseš se bolestí,
nehleď na to, co by se mělo,
jdi za svou vysněnou radostí.

Zima mezi námi,
možná zima v tobě,
nejste v tom sami,
nikdo nevyhne se té době.

Z vloček se stává vánice,
myslíš si, že nevydržíš,
z třasu se stala zimnice,
i přes to se stále nad dnem držíš.

Zima přejde,
zima přijde,
neříkej, že to nejde,
věř, že zítra to vyjde.

Taková jednoduchá říkanka.

Nepojala jsem to, co se týče počasí a popisování sněhu, ledu a tak dále. Pojala jsem to jako zimu v nás. Což má se zimou možná přeci jen něco podobného. Takové to, když jdete v zimě, všechno vás zebe a vy si přejete jít někam do tepla, ale tím byste zbdrzily čas než se dostanete na místo, na kterém chcete být. Není to příjemné, ale musíte jít zimou, abyste se dostali k jaru. Může to být zima, co se týče zdraví, vztahu, vašeho vnitřního rozpoložení, práce... Asi už každý nějakou takovou zimu zažil, ale zima přejde. Musíme věřit.

Modlitba za Bobbyho/Prayers for Bobby (USA, 2009, Russel Mulcahy)

1. února 2014 v 18:48 | Rose Violent |  Životopisné

Modlitba za Bobbyho

Obsah: Příběh je o mladém chlapci, Bobbym, který žije v silně věřící rodině. I on je věřící, ale jeho srdce koná způsobem, který odporuje Bohu - líbí se mu muži. Jeho homosexualita ho trápí, nikdo o ní neví, snaží se chodit s dívkami, ale nefunguje to. Po dalším "dívčím" pokusu už to v sobě nedokáže dusit a své tajemství chce vyřešit sebevraždou. Naštěstí ho v tom zastaví jeho starší bratr, kterému se nakonec svěří a tím to začíná. I přes prosbu, aby to nikomu neříkal, vidí jeho sourozenec povinnost o tom seznámit všechny členy rodiny. Nejvíc to zasáhne jeho matku, která to začne řešit a snaží se ho "odučit" jeho sexualitě. I přes jeho upřímnou snahu vidí, že to nikam nevede a výlet s jeho sestřenicí, kde se do muže zamiluje a pozná, že jsou místa, kde se "odlišnost" toleruje, ho jen utvrdí v tom, že tohle je to, co jeho srdce chce. Matka to ale odmítá pochopit a zavrhuje ho jako svého syna. Už hodně přehnané chování matky se ho dotkne, stejně jako to, že jeho přítel má někoho jiného, a tak situaci řeší podobně jako na začátku - sebevraždou... Avšak tentokrát úspěšnou. A stejně jako na začátku, je to další rána pro jeho věřící rodinu. Matka si nejprve nechce přiznat, že ona byla jedním z důvodů, proč se syn rozhodl ukonči svůj život, i přes to se snaží nacházet odpovědi na otázku, jestli Bůh skutečně homosexuály opovrhuje. Naráží na církev, kde jsou k těmto lidem vstřícní a zastávají názoru, že Bůh rozhodně nikoho nezavrhuje, ani homosexuály. Matka pomalu přichází k sobě a zjišťuje, že svému synovi vážně ukřivdila. Jejím úkolem již není zjistit, zda-li Bůh přijmá i lidi, co milují stejné pohlaví, ale ukázat dalším lidem, především rodičům, že je to běžný jev a že láska kvete i tímto způsobem.

Hodnocení: Tenhle film jsme si pouštěli v rámci psychologického semináře. A myslím, že zasáhl možná více než tři čtvrtinu třídy (no, nebylo nás tam víc jak 6, ale.... :D) . Zasáh - tíml myslím, že všichni bulely jak želvy, včetně profesorky. A není se čemu divit, je to hodně silný film. Taky mi na něm přijde zvláštní, že druhá polovina filmu se odehrává bez hlavní postavy. Možná měla být hlavní postavou matka, ale pro mě to je Bobby a Bobby v půlce filmu umírá. Je to rozhodně otřesné vidět, že ortodoxní víra rozhodně není nic dobrého a že pokud si to lidé špatně vyloží, neničí jen vztahy, ale i životy. Je to taky dobré otevření očí pro rodiče, co se potýkají s podobnou situací. Úžasné, velmi emotivní, krásné, kontroverzní. Body strhávám jen za to, že filmy, co se týkají tohohle tématu si běžně nepouštím, není to můj žánr.
8/10