Červenec 2013

Elektronický dopis z dovolené

24. července 2013 v 16:19 | Rose Violent |  Můj svět

Přináším rychlý spravodaj. Od pondělí jsem s Petem na dovolené. Jistěže je to věc, na kterou se těším přes prázdniny nejvíc a taky proto jsem se o tom schválně na blogu nezmiňovala, abych to nějak nezakřikla. Třeba jedna slečna od nás ze školy jela se svým přítele do Bulharska a vrátili se odděleně. Ještě tu pár dní pobudem, tak snad se nic nestane (klepy, klep na dřevo). Dohodli jsme se s Petem, že se můžeme rozejít až po půlce dovolené :DD. Máme divný vtipy. A je to moc fajn. Já jsem v klidu, nešílím, protože ho mám pořád u sebe, takže nevymýšlím pitominy a mám ho prostě pořád na blízku. Nepoštěstilo se nám spát na jedné posteli, ale skoro to tak je. Spíme hlavami k sobě, budíme se, dáváme si pusu na dobrou noc a Petovo ,,Miluju tě, fufíku." mě včera večer trochu dojalo. Ještě že ve tmě není nic vidět. :D Taky koukáme na filmy, hodně papáme, tulíme se k sobě v noci a snad podnikneme i nějaký výlet. Taky tu jsou morčáci, se kterými to nevypadá zase tak dobře. Godrick Amstronga nenávidí a Armie je chudák pokousaný a má bulku na uchu.... Godrick má zase odřený čumáček :( :D. Ale zatím se nic horšího nestalo, tak to je ok. A Pete mi tu teď čte článek a vytahuje se, že bude mít na mobilu Simíky - a taky si čte v knížce o morčatech. :D Jsme tu i s Petovou mamkou, jeho pětiletou sestřičkou a její kamarádkou. Řeknu vám, jedna má větší vyřídilku než ta druhá a ta její kamarádka je vyloženě zamilovaná do Amstronga. Já mám občas podezření, že i do Peta, ale to má smůlu. :D Prostě je to tu fajn, hlavně když mám jeho u sebe, člověka, který je mi nejblíž a znamená pro mě moc.

P.S. Jela jsem sem sice busem tři hodiny, ale to mi moc nevadilo, protože to byl autobus od Student Agency, který je řádně vybaven. Takže jsem mohla zadara poslouchat písničky a koukat na filmy. A taky, kdybych chtěla, jsem zadarmo mohla mít čokošku, capuccino a tak.... A ne, to není reklama! :D Sice se pořád dost divím, že Avril (nové písničky) řadí do zahraničního rocku a Ewu Farnou zase do rocku českého, ale budiž... A o tom, jak jsem se u některých scén při sledování Rozbřesku skoro smála, jak to bylo vcelku trapné si povíme jindy.
P.P.S. Sdělte mi do komentářů, jak se máte a co děláte vy, díky!

Oslavujte barvy života a ignorujte detaily. Detaily jsou vždycky vulgární. (O. Wilde)

20. července 2013 v 14:41 | Rose Violent |  Deníček
Dobrý den všem. :D
Yeaah! | via Facebook
Napíšu hrstku ze svého osobního života, ale moc toho nebude. Přicijen za pět dnů kdy buď prdíte v Praze, nebo na Berounce v karavanu to není žádná revoluce. Ale stejně, já vymyslím nějakou explozi, která vás nadchne. Konečně jsme se s Petem viděli alespoň třikrát za týden. Myslela jsem si, že se tyhle prázdniny hodně uvidíme, ale zatím žádná sláva. Pete teď dva týdny brigádoval za slušné peníze, ale za to moc. V šestnácti by přeci neměl pracovat 10 hodin denně. A v srpnu to bude zase, ale už jen na týden. A milý mi oznámil, že všechny ty peníze jdou na řidičák. Pecka. Když jsme spolu začali chodit, tak jsme se oba rozplývali nad tím, jak by to bylo super, kdyby měl choppera a vozil by mě na něm, jak krutopřísný by to bylo. Ale teď jsem na vážkách. Ne, nejsem, já vysloveně NECHCI, aby jezdil. Táta má motorku a z dob svého mládí má parádní, min 10 cenťáků dlouhou jizvu na břiše. Vysekali se ještě se strejdou v trnitém křoví. Jo, bylo by fajn, kdyby pro mě můj dvoumetrový čahnou jezdil na chopperu před školu, ale fakt mi to nestojí za to, abych se pokaždé modlila za přežití. A tak jsem si poručila, že pokaždé když pojede a já budu moc, tak pojedu s ním. Kdyžtak se vysekáme spolu. Navíc chce na ní jezdit i do školy. Každý den po frekventované Praze. Hrábne mi. Ale je fakt, že motorku by měl slušnou. Choppera skoro zadarmo (možná úplně) od svého bratránka. Nic to nemění na tom, že kdyby nemohl, rozmyslel si to, tak se neurazím, ani trochu. Jak říká jeho mamka ,,Rozbít hubu si můžeš i jiným způsobem." A má pravdu!

Včera jsme s Petem byli nakoupit, došli jsme si na bubble tea a bylo to fajn. Ty dny jsou fajn, když to pořád neřeším, v ničem se nerýpu, nebo o tom nemluvím. A protože Peta už to taky přestalo bavit a já vím, že je zle, když už ani jeho nebaví mé každodenní fňukání, musím s tím něco dělat. Tak jsme se dohodli, že si stanovíme pravdila. Budeme to probírat jen určitý čas a jen párkrát. Smysl to má. Nejsme ten pár, co by spolu nekomunikoval a nic si neříkal, naopak, říkáme si toho až moc. A s tím se musí přestat. Probírat problémy nepřetržitě je stejně k ničemu jako o nich nemluvit vůbec.

Víte, že nejvíc párů se rozchází někdy během prázdnin/před nimi? A taky se prý z 90 % lidé rozcházejí kvůli hloupostem. Možná na tom něco bude. Nadměrné odloučení nebo sloučení může s párem vcelku zacloumat. Někdy to je krásné, je to posilnění vztahu a někdy jeho rozpad. Jisté není nic a za nic na světě nebudu tvrdit, že se nám něco takového nemůže stát, může. Ale zaobírat se tím přes příliš, to se taky nechystám. Za to se chystám si ještě pár věcí z prázdnin užít, ale jaké, to je zatím tajemství a taky otázka, jestli si je nakonec užiju, všechno se může stát.

Tak ať se vám dějí jen pěkné věci, mějte se! :))
Untitled

Rose Violent



Zakázané ovoce je po chvíli tím nejhořčím.

20. července 2013 v 13:36 | Rose Violent
Jakmile tohle slovní spojení uvidím, objeví, hned pod tím vidím "nevěra". Anebo taky zákazy od rodičů, zákazy stanovené zákonem. Kolik lidí to vše porušuje. A kolika z nich to za to stálo?
Photo Galery | via Facebook
Nevěra je kapitola sama o sobě. A důvodů, proč si lidé ničí vztahy kvůli chvilkové touze je požehnaně. Člověk chce srovnávat, nebo už jsou spolu lidé déle a chybí jim ten začátek. To, že je to pro nás něco nového, cizího, snažíme se zalíbit. Anebo narazíme na někoho zajímavého. A znovu se ptám - stojí to za to?

Možná jsou pro nás zakázané věci právě tak atraktivní, protože jsou zakázané. Ale pokud k tomu máme takový důvod, anebo důvody zmíněné výše, je to vážně nutné? Je vážně nutné něco kazit? Pokud něco není v pořádku a člověk má trochu charakteru, tak se má buď rozejít, anebo to řešit. A takové věci se vám vrátí a možná ve chvíli, kdy to nejméně čekáte a kdy vás to bude zatraceně bolet. A tak když máte pocit, že už nejste do miláčka tak zamilovaní, nebo že je něco špatně, tak seberte trochu kuráže a řekněte mu to, nebo se rozejděte, ale nechte zakázané věci být zakázanými. Ať už vás k tomu vedlo cokoliv, každý ten důvod je největší sračka, a ač si to uvědomíte a omluvíte se, nezávisí to na vás, jak to dopadne. Protože tak zhatěná důvěra se dává těžko dohromady.

,,Neopouštěj toho, koho miluješ, pro toho, kdo se tí líbí, neboť ten, kdo se ti líbí, tě opustí pro toho, koho miluje."

Další věc, co mi dokáže zvednout mandle jsou facebookové citáty, ve který stojí, že pokud se kluk o holku nezajímá, špatně stará, prdí jí do postele, tak ať se potom nediví, až ho podvede. To vážně? A potom, že kluci jsou svině a holky jsou chudinky. To, že holka neví, že pusa není jen od toho, aby jí používala jako nástroj k podvádění je absolutně její problém. Kdo se neozve, že něco chce, tak to nedostane, to je jednoduché.

Já za sebe se nevěry štítím. Myslím si, že kdybych to příteli udělala, bolelo by to víc mě než jeho. A vím, že i když snese moje nálady, pesimistické řeči a někdy pěkně hnusné chování, nevěra je něco, co by nejspíš nerozdýchal. Z mé strany to je jinak. Zatím se nic nestalo, a tak si za tím stojím, ale kdo ví, jak by to bylo, kdyby. Bolelo by mě to a byla bych pěkně naštvaná, ale nakonec bych možná odpustila. Náš vztah je pro mě vším. Třeba s tím někdo nesouhlasí a za nevěru by sekal hlavy a vlastně i já jsem to dřív říkala a ani teď netvrdím, že to je v pořídku, tak já mám pocit, že vše se dá odpustit. Otázka je, zda-li i zapomenout...

A co vy a nevěra?
  1. Podvedli jste/byli jste podávděni/podvádíte?
  2. Dokázali byste odpustit nevěru? A váš přítel by to dokázal?
  3. Myslíte si, že se s tím člověk dokáže vypořádat? Jak?

Když něco skutečně chceš, celý vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit.

15. července 2013 v 20:17 | Rose Violent |  Deníček
Ahoj, ahoj!

Jak se máte? Já suprově! Dnes jsem se po týdnu a něco viděla s mým milým a bylo to krásné:)) Přinesl mi pivo, tak jsme popili, předala jsem mu mega drobnůstky z dovči (snad někdy přidám foto), povídali jsme si, vzpomínali, mačkali se a pusinkovali se. :D :)) Kupodivu co se týče stýskání to ten týden bylo dost v pohodě, ale i přes to jsem se na něj strašně těšila. :-*

Týden v Německu byl fajn, nic zásadního mě tam nedopálilo. Měla jsem tam pořád něco na práci. Návštěva ledovcového jezera, návštěva zábavního parku, návštěva Boubínského pralesa a nakonec nákupy. A protože toho bylo dost na práci a byla jsem dobře krmena, tak jsem neměla tolik času přemýšlet a ve všem se rýpat. A to je, myslím, dobře. Zážitků bylo dost, tak snad budu mít někdy čas a možnost přidat fotky, ale nejvíce zážitků bylo gurmánských. Ne, že bych jedla něco výjimčeného, ale často to bylo vyjímečně dobré. Na to jak vypadám a kolik vážím toho vážně hodně sním. Nejsem vyloženě vyhublá, kosti mi nelezou, ale jsem prostě normální (až na černošská stehna a zadek) čtyřiapadesáti kilová a metršedesátčtyři měřící holka a jím víc, jak můj obézní bratr. A to bez nadsázky. Nasoukám do sebe polívku, hlavní jídlo a dopálím to palačinkou. Nejhorší na tom je, když se někdy stane, že mám během chvíle zase vcelku hlad. No, spíš chuť. Prostě miluju jídlo. Ale nesnáším zeleninu - zelenina a Inna je největší zlo světa.

Chtěla bych zase napsat nějakou úvahu, ale žádná bijící do očí mě teď nenapadá. O lásce přemýšlím vlastně celý den. Ne je o našem vztahu, nebo Petovi, ale taky o celku. Okolo nás se rozchází lidi, co mají menší překážky a snad mají oproti nám dokonalejší vztah, nebo se to tak alespoň zdá. A potom nám všichni závidí, že co by za to dali, že jsme spolu tak dlouho.... Tak za prvé) rok a téměř sedm měsíců není tak dlouho. Je to sice můj nejdelší a vlastně i jediný vztah, ale vzhledem k tomu, že v tom vidím budoucnost, tak oproti tomu, kam bychom to jednou chtěli dotáhnout je to malinkato. Za druhé) ostatní by se podle mě vzdali tak po třetím pádu, překážce, chete-li, a my už jich zase sebou máme asi 70. Lidi závidí lidem, co mají vypracovanou postavu a chtějí ji taky, ale kdyby měli makat, jako ti úspěšní, vzdají to, lidi chtějí dlouhý krásný vztah, ale nejsou ochotni bojovat dlouhou, lidi chtějí lepší známky, ale jsou líní na to, aby se učili. To jsou příklady. A v něčem se i vidím. :D Ale vím o tom a jen tak nevzdychám. Když mi o něco kurva jde, tak pro to něco dělám. Trpím a padám, zavírám oči. Chtěla bych je hezká slova, udělám to je nejhezčí.

Pro dnešek stačí,
užívejte zbytek dne a života

Rose Violent


Největší překážkou tvého úspěchu jsi pravděpodobně ty sám.

4. července 2013 v 17:33 | Rose Violent |  Deníček
Tak co, jak žijete?
Life Instructions
Má aktivita teď zřejmě pár týdnů nebude vysoká. Nejen kvůli tomu, že mám nějaké plány, ale taky kvůli tomu, že mi jaksi odešel počítač. Nebo spíš připojení na myš a klávesnici, tudíž ani heslo nenapíšu. A tak, pokud jsem k vám zavítala a zanechala komentář, bylo to buď z mobilu, nebo jsem se rozhodla, že to budu dělat jako teď - na starém počítači, který je skoro starší než já si sem tam něco napíšu, sem tam něco okemntuju. Tak snad mě nikdo nevyřadí ze sví es bí a nebude mě za mou neaktivitu hanit. Ti co mě znají, ale ví, že když mám svoje blogoholické sklony, mnohonásobně jim to vynhradím.

První týden prázdnin už je skoro za námi. A už jen zítřek a přijede mi zpátky - můj muž, Pete. A tak se dojemně přivítáme, já si z něj v neděli udělám pokusného králíka (neprozradím o co půjde, ale zajisté o tom bude článek, nebo alespoň zmínka v článku) a v pondělíjedem s mamkou na dovolenou. A Pete má brigádu, čtrnácti denní makačku, ovšem za velmi slušné peníze. Až se vrátím, tak budu jeho nejmilejší zlatokopka 8-). Ne, dobře, to byl vtip, stejně tak, jako o tomhle mnohdykrát žertujeme spolu. Jsme chudí studentíci, co si rádi a často dopřejí nějaké to pivko, oběd ve fast foodu a naše oblíbené bagety! A vždy platí ten, kdo zrovna má nějaký ten peníz, střídáme to. Takže se přiživujeme jeden na druhém, jak jen to zrovna jde. :D Což mi připomíná, že bych chtěla s Petem zajít na Příšerky na univerzitě. Já ráda filosofuji, polemizuji a občas si vyslechnu, že jsem vyspělá na svůj věk, ale jindy opak. Je to zrovna dle toho, jaká být chci. Ve své dětinskosti se ráda vyžívám a chovám se jako malý spratek, ale ráda taky občas trochu rozumně zauvažuju a některé věci, co dělají vrstevníci se mi nelíbí, tak si je zkrátka dělám po svém a potom možná na lidi působím dospěleji. Ale vidět mě naživo s lidmi, co mám ráda, nebo miluji, tak vás rychle nějaká sympatie k mé vyspělosti přejde. :D

Jsem ráda, že ho konečně uvidím a jsem ráda, že si k sobě vezme na týden morčáky. Už nebudu muset každý den čistit mističky a napaječky, už nebudu muset dávat těm chlupáčům 2x denně najíst a hlavně - nebudu muset poslouchat to otravné pískání (především Amstrong si dává záležet, aby pískal, co mu síly stačí, co mu hlas stačí a celkově to je pošuk - stěhuje si domeček po kleci a potom ho přeskakuje a vůbec docela freestyle kousek kápo :D) a nebudu muset mít bolavé srdce, když zavřu dveře a slyším, jak při mém odchodu mé miminko, Godrick, pláče a je tam sám. Na jednu stranu mi budou chybět, ale na tu druhou to bude odpočinek. Vlastně to tak máme asi i ve vztahu při odloučení. Nejsem jako Bella Swanová, že mi odjel přítel, já umírám a musím se jít svěřit svalnatému vlkodlakovi, ale jasně, že mi Pete občas chybí, chtěla bych ho tady, ale zároveň nám to prospěje. Že jsme bez sebe, že se věnujeme jiným věcem, je to svým způsobem i příjemné. I když spousty chvil bylo krušných a hlavou mi šrotovalo milion myšlenek kazíc mi den. Taky si myslím, že na chvíli si odvykneme na tu samozřejmost, snad i trochu stereotyp, který je zajetý, když jsme spolu každý den a uvědomíme si, že ten druhý samozřejmost není. JÁ si to uvědomím. Protože to tak často beru. Ale není to tak a Pete není jen výplň času, ale taky člověka za kterého bych měla a chci být vděčná, protože je skvělý ve spousty ohledech a ty chvíle s ním jsou.... neřekla bych nezapomenutelné, ale jsou naše a cítím jakési uspokojení, když si vzpomenu na to pouto, jak si rozumíme, šišláme na sebe, dokážeme si povídat, ale dokážeme i bez ostychu mlčet. (Ač mlčení po hádce není úplně to samé mlčení, o kterém tu teď byla řeč :D) Miluju, že spolu dokážeme o problémech mluvit a snad je i jistým způsobem řešit. Bez toho aniž bychom se pohádali, změnili si status na facebooku, nebo se podváděli. Možná je to smutné, ale myslím si, že ani tohle už v dnešním světě není tak samozřejmé. To, že jsme se tak strašně, strašně, strašně dlouho nevzdali a držíme při sobě snad něco znamená a doufám, že v dobrém. A že to tak ještě bude nějaký ten čas. Je to boj, ale boj s přátelstvím a láskou stojí za to.

Když tak píšu, nějak jsem zase dostala chuť na článkování, tak tu možná budete mít něco přednastaveného. :D

Užívejte prázdniny, mějte se nááádherně! :-))

Rose Violent


Just a Lovely Tumblr