Time to be happy again.

16. ledna 2013 v 20:23 | Rose Fairy Tale |  Deníček
Pravda, teď moc nepíšu. Důvodů je více :
a) Nálady se mi teď střídají a já sem chci psát o dnech, co za něco stojí a články, které z něco stojí.
b) Slečna se začala alespoň trošičku učit, a tak je také méně času.
c) Jakmile se mi drahý vrátil z lyžáku, už leží doma s chřipkou a tak mu dělám ošetřovatelku. (čtěte - a tak mi dělá pizzu, vyžírám jim jídlo a občas ho přinutím, aby se napil a nandavám mu ponožky)

Ale teď se mi nahromadilo nějaké to info, dobrá nálada, a tak stojí za to o tom napsat.
7711628264_823a5a497a_h_large
Dopsala jsem už svůj asi páty deníček. Rohodla jsem se, že ty s pevnými deskami budu skladovat. (ten úplně první je růžový s myškou Diddl a psala jsem ho asi ve třetí třídě, ha!) Ale stejně ten můj deník, co jsem dneska dopsala je nejkrásnější. Hnědy, proplétaný zlatými listy. Takový seriózní, krásný, trochu do retra. Psala jsem do něho čtyři měsíce. Píšu tam hlavně o mém vztahu s Petem a vidím posun, což mě MOC a ještě jednou MOC těší! Je krásné, že se to vyvíjí, má to smysl, velký! A teď už na mě čeká nový deníček. Jsem ráda, že jsem nemusela do obchodu běžet pro nový, neboť jsem k Vánocům od Petovy mamky dostala takový zápisník. Sic je růžovou hnědý, ale upřímně se mi docela líbí, vypadá hodně deníčkově. :D A když už jsme u toho létání po obchodech - rozhodla jsem se, že nebudu šetřit na velký nákup, která jsem chtěla v březnu udělat a teď si koupím ten předražený diář Moleskine. (a propisky, žádná mi nepíše a já z toho mám nervy) Budu si připadat hustě!

Dneska jsem měla vážně den blbec. Ač teď je mi hodně dobře, byly chvíle, kdy jsem měla szy v očích a od dojetí skutečně nebyly. Ve škole to bylo všelijaké, ale co mě dopálilo byla cesta za Petem. Dohodli jsme se, že si uděláme hody. On udělá pizzu (nemyslete si, že umí něco víc, jak výborná míchaná vajíčka, byla z mrazáku) a já se stavím v Burger Kingu pro něco, až půjdu na Hlavní nádraží. Co čert nechtěl, tramvaji jela až v 13:55 a vlak je 14:20. Mezi tramvají a vlakem ještě cestuji metrem, takže to je tak čtvrt hodiny. To jsem moc nestíhala. A tak jsem musela na vlak ještě běžet a z toho burgeru, na který se těším už dva dny a který jsem tam nechala, jsem byla hodně mrzutá. Dopal ale byl, když vlak ještě po pěti minutách nejel. Hlásily, že má prý nějakou poruchu a že bude mít 10 minut z poždění od doby, kdy měl vyjet. Váhala jsem, ale nakonec jsem si řekla, že ještě skočím pro toho burgera. Samozřejmě bylo riziko, že vlak mezitím odjede, takže jsem tam nemohla nechat tašku, aby bylo vidět, že to místo je zabrané, a tak jsem si jí vzala s sebou. Řekla jsem si, že abych měla jistotu, že vlak stihnu, zeptám se průvodčího. Ten mi oznámil, že tak do minuty se vyjede, a tak jsem si šla s vynervovaným žaludkem sednout. Na místě, kde jsem seděla před tím, už ale nikdo seděl. Dopal, výpal zápal. Sedla jsem si jinam a do očí se mi vehnaly slzy. Pravda je to blbost, ale na druhou stranu to nebylo jen tím. Černé myšlenky mě chytaly už od 6.hodiny a tohle byl jen jakýsi oheň do mysli, co již byla politá benzinem. Teď už mi je ale dobře, muž mi opět zlepšil náladu a byla sranda, i bez toho burgera to přežil.
Tumblr_mg1yc2jllx1qg9kfqo1_400_large
Poslední dobou začínám zjišťovat pár faktů. Možná se mi jen obrací myšlení, kdo ví. Jak jsem vše viděla černě, utnula starý blog (tohle mi ale nepřijde, jako špatné rozhodnutí) a bála se každého dne, možná jsem to trochu vyhrotila. I přes ten pláč a všechno to bylo krásné a teď je to ještě krásnější, čím dál tím víc. Taky to bylo proto, že jsem si myslela, že věci, co mě napadali a věci, co jsem dělala a jaké nás potkali nejsou v souladu s normou, že to není normální, že je to strašné a nevím, co ještě. Pete mě ale přivedl na myšlenku, že to prostě je možné, stalo se to, ale musí se jet dál, a tak se dál jede. Minulost neovlivníme, ale budoucnost ano. A tak se po uznání situace, že to všechno není tak strašně neuvěřitelně špatné lepší a já vidím víc pozitiv a odkrývají se mi další. Za ty dva měsíce, co už si s tímhle 'zlepšováním' hraju jsem se posunula. Chci ještě víc, chci pro něj dělat víc. A chci být vytrvaejší než u všeho. Bojovat za to, i když už to na povrchnu nebude mít smysl.
Tumblr_mgclckxap81rndsy5o1_500_large
Přeji vám spousty šťastných dní a přeji vám, aby se vám splnil váš sen, NIKDY TO NESMÍME VZDÁT!

P.S. Chystám video k 30 days meme a týká se 22. dne. Kdo uhodne/zjistí, jaký je název tohoto dne?



148989_369603033135218_1339409343_n_large

Tumblr_mgq9m3tgyk1rsze2qo1_400_large

Tumblr_mgfhlgywx51rrsvtwo1_500_large

Ouv2sebp0jk24ricrgmf_large

Tumblr_mgofbxjuar1rscuofo1_500_large

393024_548368821840519_1544066707_n_large

166505_408500735897847_927916197_n_large
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama