Leden 2013

Cenné věci nepřicházejí snadno.

31. ledna 2013 v 20:14 | Rose Fairy Tale |  Deníček
Tumblr_mbwsrkmnms1qmkcglo1_500_large

Přichází další poznatky od patnáctky, kterou nikdo nečte a všichni čtou její starý blog, aby mohli chválit nebo na dávat na její staré já a aby se s ní mohli hádat, nebo jí lichotit. A rozdělíme si to na několik částí :

Škola
  • Nebyla jsem ve škole, čili nemám vysvědčení. (dobře x špatně?)
  • Měla jsem se jít kouknout na svou vysněnou školu, ale protože jsem nebyla ve škole, tak z toho pro dnešek sešlo.
  • Koukali jsme na osobnostní výchově na soukromé pasti, konkrétně s tématem sexuálního zneužívání (díl - Tatínkova holčička). Divila jsem se, jak mě to vzalo. Ani nevím proč, já si takovými věcmi neprocházím, ale měla jsem z toho všeho takový otřesený a zvláštní pocit. Možná to bylo tím, že tatínka hrál herec, jehož jméno možná neznám, ale působí jako sympaťák a většinou takové role i hraje. Bohužel, tady hrál pravý opak a dívat se na něho v úhlu úchylného táty mi nešlo pod nos. Nebo možná fakt, že vás může potkat spousty věcí a při představě, že by se něco podobného stalo mě se ten nepříjemný pocit vrací.
  • Do nového pololetí jsem alespoň v Čj začala dobře, mám tam zatím dvě jedničky. Samozřejmě se to může obrátit, ale proč z toho teď nemít radost? :-)
Úvahy a osobní život

  • Život není ani tak o osudu, jako o našich rozhodnutí a jejich následcích. Já jsem se třeba rozhodla, že budu méně mluvit. Méně mluvit - o svých snech, tužbách a plánech, protože bych to mohla zakřiknout a najde se pár lidí, co mi to budou rozmlouvat. Méně mluvit - o činech, co jsem ještě neudělala, protože když chci něco dokázat, tak to první musím udělat a až potom tvrdit, případné zklamání si ponesu jen v sobě a okolí mi nic nebude připomínat. Méně mluvit - o svých osobních problémech, protože když je člověk má, je citlivý a náchylný na každé slovo, které se podepíše na jeho paranoidním jednání a prostě vůbec, co je komu do toho, jak to ve své hlavě mám?
  • S Petem jsme se v zimě tak nějak zasekli na jednom bodě. A to v mé nové posteli u filmů, seriálů, povídání a dělání hloupostech. Ale je to vcelku fajn, ne? Sice mám ještě jiné věci v plánu, ale viz. bod zmíěný výše, pšššt!
  • Zase se učím zaměřovat na přítomnost (možná už jsem to tu psala), protože jak jinak ovlivnit budoucnost, než-li si to udělat takové, jaké to chceme teď? Možná právě nejlepší pomůcka, jak si vytvořit slibnou budoucnost, je nedělat si o ní starosti. Pokud chceme něco jinak, zlepšovat to teď, být šťastní teď, kašlat na minulost a představovat si JEN tu vysněnou budoucnost. A když na tom budeme dlouho pracovat, výsledky to přinést musí, jen to nesmíme vzdávat, když to nevypadá růžově. Budoucnost mě vzrušuje i děsí.

Blog a info

  • Těch pár (čtěte dvě holky) čtenářů mi tu psalo, proč chci přepsat články. Některé bych nechtěla přepsat, ale také úpně vymazat. Nemluvím o deníčcích, úvahách a pocitech, souhlasím, v tu chvíli jsem to cítila a mělo by to tak zůstat. Mluvím tu o článcích, které jsou k nějakému tématu (např. pozitivní myšlení) a měla bych zájem, aby si ho vyhledali i lidi, co se zabývají podobnými věcmi, co já. A právě tyhle články, co neměli být úvahy, tak působí. A proto je chci přepsat nebo vymazat a udělat nové.
  • A na mém starém blogu to chci začít postupně mazat. Dobré články si nechám jen u sebe, jako autor blogu a špatné smažu. Čtenáři už ovšem žádné staré články neuvidí. Možná to přehodnotím, uvidím, ale spíš už k nim nikdo jiný než já přístup mít nebude. A v březnu už tam bude na vyvolené čekat článeček o mém novém blogu.
  • A možná již do příštího týdne tady budete mít jedno (či dvě?) videa. Hlavně to s tím Petem a otázkami.
  • Chtěla bych nový design a mám několik inspirací (hlavně) z blogspotového světa, ale zase se nechci opičit a v mém případě pokulhávajícího grafika je těžké tu představu designu dát dohromady. A taky bych chtěl víc lepších fotek s frajerem. A plus další problém u designu - tenhle se mi líbí a dost, jen prostě mám chuť na změnu, ale zároveň se mi tu chce nechat tenhle, rozdvojená osobnost, psycho.


Monolog zamilované slečny

29. ledna 2013 v 14:29 | Rose Fairy Tale |  Básně
,,And if you go, I wanna go with you,
And if you die, I wanna die with you. "

Milujeme se navždy,
jsme spolu šťastný den,
chci v tom strašně pravdy,
touha srdce není jen sen.

Ruku v ruce,
kráčíme ohněm,
rozpulím srdce,
jsou květy v něm.

Nedělá mi problém všude plakat,
nedělá mi problém rozbít duši na milion kousků,
i přes mizérii nenechám se zlákat,
ráno vedle tebe, Miluji tě napsáno na ubrousku.

Líbám tě něžně,
používám srdce,
jsem malé jehně,
co od tebe nechce.

Nechce na minutu,
a stejně nechybíš tak jak bys měl,
jsi tu, i když tu nejsi,
možná se mě nezbavíš, i kdybys chtěl.

Jsem zamilovaná, nebo vůbec?
Miluji tě smrtelně vážně?
Chci tě pro sebe, jsem sobec,
chci štěstí, tak kde to vázne?

Lidé jsou zranitelní,
ač často vítězí sebeláska,
nejsou moc věrní,
láska je pravda, iluze kráska.

Rhonda Byrne - Tajemství

27. ledna 2013 v 16:34 | Rose Fairy Tale |  Knihy v mých myšlenkách

Kniha vypovídá o velkém tajemství, které nám zaručí úspěch v každém měru - v penězích, zdraví, ba i lásce. Tím tajemstvím je zákon přitažlivosti. Na co myslíme, to se stane, nehledě na to, zda-li to chceme, či nikoli. Roda Byrne vysvětluje podstatu onoho tajemství a s dalšími osobnostmi nám radí, jak ho využít ve svůj prospěch a své osobní zkušenosti.

1.Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?
Protože jsem viděla film a velmi mě to zaujalo a nakonec vlastně i pohlo se životem.
2.Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Štěstí a víra
3.Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo podstatným jménem).
Věřit
4.S jakou postavou bych se ztotožnil/a,případně kým bych chtěl/a nebo naopak
nechtěl/a být.
Postavy tu nejsou, ale je tam spousty rad a zkušeností osobností, a tak napíšu jména těch, kteří mě zaujali :
5.Pokuste se v každém příběhu něco vyšvinout,ať už je třeba i opravdu velmi
špatný,najdětě v něm alespoň jedno pozitivum.
Mohla bych tady vyzdvihnout každou stránku! Kniha se věnuje snad všem oblastem, co jdou. Zdraví, peníze,partnerské vztahy a život jako takový. Nejvíce se mi asi líbilo, když Rhoda psala, abychom se odprostili od všeho, co nám všichni kvákají do obličeje, od předsudků a splečenských kódů a zkusili to udělat jinak.
6.A naopak najděte jedno negativum,ale pouzde jedno,cílem je uvědomit
si,co Vám na knize vadilo nejvíce,nemusí to být jen v knize (spisovatelce),ale
třeba i chování postav.
Upřímně asi nic. Snad jen, že tam mé problémy nejsou rozebrány tak konkrétně a není tam na ně přesné řešení. :D

Pohádková

27. ledna 2013 v 12:00 | Rose Fairy Tale |  Básně
The-pride-of-dijon_large
Zboř ty hraby,
co brání nám se usadit,
zaposlouchej se do hudby,
co omámí tvůj sluch i cit.

A z věže tak vysoké,
jako naše naděje,
ze zimy tak daleké,
že nestačí naše závěje.

Vystoupej,
až na má tenká ramena,
nedoufej,
že ten křik něco znamená.

A jsi lepší než Romeo,
lepší než já sama jsem,
mé srdce to velmi bolelo,
ale pravdu znám, musím na zem.

A když se všichni přestali snažit,
já začala snažit se ještě víc,
nenechám si svůj sen zbořit,
bez tebe můj život je nic.

A sešlu kapku slzy,
z toho velkého hradu,
a věř mi, bude to dokonalé brzy,
dej mi ještě jednu radu.

A v prosvětlené zahradě,
kde motýli kmity křídel skládají symfonie,
podlehnu zamilované naládě,
kdo z šálku mého štěstí pije?

Lano, po kterém vyšplháš svazuju,
kolik společně máme odvahy?
Možná tě až přes příliš miluju,
čert vem strach, odhazujem zábrany.

Jedinou chybu, jakou můžeš udělat, je přestat se snažit.

26. ledna 2013 v 19:26 | Rose Fairy Tale |  Deníček
  • Zažívám poměrně fajn dny s ním. Koukáme na Věřte Nevěřte, pohádky i horory, jíme čínu, pizzu, pijem čokoládu, děláme kraviny, občas si popláču a povídáme si, což je pro mě dost důležité. Vylít se srdce i hlavy všechny myšlenky, co mě souží, napadají. Jo, a taky jsme udělali pár foteček, které vidíte výše. Jak pořád říkám, takový seriózní a vážný pár.
  • Dělat věci jinak. Jeden z citátů na mém oblíbeném webu. Vlastně nezní úplně takhle, zní ještě líp a já tomu věřím. Dělat věci jinak. Nezáleží na pádech, pořád vidět, co chceme. Nezáleží na okolnostech, ty se stále mění. Nezáleží na překážkách. Překážky přijdou, když si něco přejeme, aby vesmír, nebo možná Bůh zjistil, jak moc o tu věc stojíme a co jsme schopni obětovat. Dělají z nás lepší lidi a pomáhají nám. Takže kolik času jste schopni proplakat pro vaši lásku, jak moc jste schopni trpět, co přetrpíte a prominete? Jak moc jste schopn dřít na tom, abyste byli v tom či onom sportě nejelepší? Jak moc jste schopni obětovat a trpět, když chcete být někým jiným? Jste schopni nevšímat si pochybností vašeho nitra a pochybností lidí okolo vás? To je asi další z věcí podstatných, kterou jsem zjistila. Jak jednou řekla Kykyňa, i já zjišťuji, že po boku svého milého dospívám a to je stejně starý jako já. A zlepšuje se to, stále. Mouchy jsou a není jich málo, ale v mnoha ohledech se to ubírá k lepšímu směru a najednou mám pocit, že jsem nějaká odolnější.
  • A máme před sebou taky poslední týden prvního pololetí. Co budete mít, jak se vám daří a jak přežíváte školu? U mě nic moc, ale to je i tím, že prostě nemám ráda naši třídu a kolektiv. Nebo tím, že budu mít čtyřku z matiky a budu mít dilčo, jestli se někam vůbec dostanu? Nepřijdu si dospělá, ale i přes to mi u nás ve třídě přijde dost lidí bezcharakterních a dětinských. Taky jsou teď super dohady kvůli tričku, co dostaneme na konci devítky. Aneb když se třída dokáže dohodnout. Ironicky samozřejmě. A ano, i já se hádám, i já se pořád vměšuju, jsem prostě už taková. Průbojná, hádavá, co musí každému vecpat svůj názor.
  • To je další věc, o které jsem se minule bavila s Cassie. Nějak jsem se bavili o hádkách a mých názorech na vztahy a řekla, že chápe, že se mi změnil názor kvůli tomu, že mám Peta, ale že prostě moc poučuju a jsem v tom taková radikálnější, nebo to tak alespoň na lidi může působit. A má pravdu, i když já to myslím trochu jinak. Když někdě někdo píše o lásce a vztazích a já to okomentuju, tak to je většinou pěkná slohovka a občas se mi stane, že se i někdo naštve za to, co jsem napsala, patnáctka radí, jak Vančurová v Bravíčku. Ale já to nemyslím jako nějaké rady a poučování, naopak. Dle mého je každá láska jiná. Platonická, neopětovaná, opětovaná, šťastná, smutná, ... Každý vztah má jiné hranice, pravidla a zvyky. Já nehlásám, co je dobře a co naopak, nechci, aby to působilo nějak agresivně, protože to tak ani nemyslím. Jen říkám, jak to vidím já. A to říkám u všech věcí. Bohužel, nedávno kvůli tomu vznikla pěkná internetová hádka s jednou blogerkou. Oni mají pocit, že jim radím a říkám, jak by to mělo být nebo jak to je. Já jen říkám svůj pohled na svět či danou věc a tyhle dvě věci by si neměli plést, protože tam vidím dost podstatný rozdíl. Nejen ve významu, ale taky v reakci toho, ke komu je komentář směřován. Cassie mě zná, a tak vidí, jak stranu těch lidí, tak tu mou. A proč tu o tom vlastně píšu? Možná proto, abych předešla nějakému nedorozumění, možná proto, že když jsem jí to minule vsvětlovala, došlo mi, jak špatně to lidé mohou pochopit.
To je vše, co jsem vám chtěla sdělit. A jako vždy - Mějte se krásně, ať se vám splní, co si přejete a rok 2013 je ten nejelepší! :-))

Rychle.

22. ledna 2013 v 14:36 | Rose Fairy Tale |  Deníček

  • S tou 4 jsem to zakřikla, vzhledem k tomu, jak flákám matiku, tak mi nakonec milá paňčelka dá čtyřku. Co se dá dělat, matice se stejně věnovat nechci.
  • Četla jsem články LV. Proč ta holka je o rok starší jak já a i přes to, že měla víc vztahů než já, tak je vztahově a možná i mentálně postižená? Chci to napsat i sem. Nevím, jak vy, ale tzv. 'pauzy ve vztahu', jako že se Míša pohádá s miláčkem a dají si pauzu a pak zjistí, že si chybí a že se milujou a zase se k sobě vrátí. Netvrdím, že časem se to nemůře vrátit do hezkého stádia a ti lidé spolu nemohou žít. Naopak jsem třeba slyšela o páru, kdy se dva scházeli a rozcházeli pět let, dokonce došlo i na násilí a po pěti letech jim začal harmonikcý vztah a manžel začal být prostě úžasný, pozorný a hodný. Ale komu z nás náctiletých se tohle stane? Hormony s námi bijí strany na stranu, ale i přes to mi prostě přijde hloupé se rozcházet kvůli hádkám či krizi. Má vztah posílit, ne ty dva separovat. Sama přiznávám, že i já to nemám lehké a přítel už vůbec ne, jsem pěkný psychopat. I přes to jsme ale stále spolu a naše "problémy" (dělám zagorku, nejsou tak velké, ale stejně mě to citově potápělo a částečně stále i potápí, ač to je ve směs banalita a hloupost) netrvají čtrnáct dní. A na to jsem pyšná. Navíc mě motivuje, že už dost dlouhý čas jsme to ustáli, a tak ustaneme i další problémy. Zkrátka a jednoduše, když se ti dva tak milují ( a ne jen proto, že jsou zamilovaní či spolu mají sex), tak proč se rozchází? Ale už to necháme být, to děvče je kapitola sama pro sebe.
  • Včera jsem hrála Julii Respektive si střihla takový malý monolog na 2-3 minutky. Tréma ani nebyla tak velká, možná to rozptýlil ten smích, který jsem málem na pódiu neudržela. Stejně mi vadí můj rozklepaný hlas a kolena, ale nevím, jestli s tím něco udělám. Každopádně se to docela povedlo, mám i video, možná ho sem dám, ale váhám, spíš ne, neboť tam vypadám, jako by mi bylo pět, mám sexy bílé selkovské šaty a 'tehdejší' účes, takže jedna bomba za druhou. Taky jsem si musela vyndat piercing a málem jsem ho ztratila.
  • Pete mě včera opět podpořil. Po vyřčení rozsudku naší matikářky jsem mu začala psát, jak se mi hroutí celý život, že se nikam nedostanu a že nic nevyjde. Jsem ráda, že ten jeho optimismus není jen prostoduché chlácholení a namloouvání, ale že nevidí věci tak zdepkovaně, dokonce bych řekla, že je vidí sebejistě a realistikcy a za to ho taky miluju. Neřekne jen, že to bude dobrý, ale řekne mi pohled na danou věc svýma očima, které ji vidí v lepším světle, než ty moje. A taky mi koupil oblíbenou bagetu. Díky ti, Péťoprtě. :*
  • Postupně začínám zjišťovat, že to všechno bylo vyhrocené, ale strach mě stále kouše a ne a ne se úplně pustit. Možná toho žádám moc, nebát se, když někoho miluju, jenomže mám strach, že se ty obavy projeví, mám strach, že se to vrátí, že to vidím dobře a je to ještě horší. Opět mám občas pěknou paranoiu. Když se zbavím jedné šílené teorie a myšlenky, postihne mě druhá, snad to jednou vymažu úplně. Ale my to zvládneme. Jen... Jsem si v mysli přehrála už všemožné scénaře, ale musím se držet toho nejlepšího. Nemůžu na sto procent vědět co bude, a tak mi nezbývá nic jiného, než se držet onoho nejlepšího a modlit se, aby se z mé hlavy přenesl i do mého života. Byla jsem zaslepená pochybami, strachem a tím, že Peta vidím každý den. Všechno se ale dá spravit a opět sice nemohu s jistotou říct, jak to dopadne, každopádně už jistojistě můžu říct, že vidím veliký posun, který mě strašně těší a dává mi naději, že všechno jde spravit a já budu pak pyšná na sebe, na nás a na něho, protože mi pomáhá jako nikdo a chápe mě víc, než já sebe samu. Už zase začínám vědět, jak chutná štěstí, jak chutná naplnění, jak funguje tajemství.
Mějte se krásně!

Šťastný chaos

21. ledna 2013 v 7:00 | Rose Fairy Tale |  Deníček

Rychlé info z mého světa.
Tumblr_mgxsf0hkbd1rldqzgo1_500_large
  • Tak nakonec žádná 4 na vysvědčení nebude. Ale 3 z předmětů tak primitivních, jako je kupříkladu dějepis mě nemine. A šest 3 taky žádná sláva. Co se dá dělat, mohlo to dopadnout i hůř.
  • Tohle období je strašně zvláštní. Ale je lepší, než předchozí skoro půl rok. Afirmace mě provází každé ráno, každý večer a něco se ve mně hnulo. Na jednu stranu to jde k lepšímu, ale občas mám ve svých pocitech a myšlenkách takový chaos, některé bych raději vygumovala. Uvidíme, kdo vyhraje. Jsem na rozhraní. Už se neutápím v žalu, ale od toho, abych skákala mi krok chybí a já musím tím krokem přejít ty pochmurné myšlenky a odrazy minulosti. Vím však, že pokud tohle dopadne dobře, dostanu tak obrovský dar a sílu, že mi za to ten všechen pláč stál.
  • Strašně chci, aby tu spal. Aby mi říkal, že jsem roztomilá, když se zachumlám pod peřinu, abychom spolu jedli čínu a koukali přitom na horory a pohádky. Dneska jsme viděli Hortona. Pohádková komedie o slonovi, který našel Kdovíkov. Milujeme totiž Katie.

Tak, pro dnešek stačí. Mějte se krásně, ať se vám splní vše, co si přejete!
304184_417340388341608_1615771758_n_large

Svíčky

20. ledna 2013 v 20:09 | Rose Fairy Tale |  Můj svět
Svíčky mám moc ráda, chtěla bych jich mít hrozně moc, zaplnit celý pokoj. Nebo třeba plnou koupelnu. Ty dny, kdy jsme si s Petem koupili pěnu, vonné svíčky (přesně ty na obrázku) a vlezli si do vany. Přála bych si na Valentýna třeba ještě přidat růže, sklenku šampaňského, jahody, uvidíme, co přijde. Jsem romantik a svíčky jsou něco úžasného. Zhasne se, zapáli se svíčka a atmosféra pokoje je najednou tajemná a uklidňující zároveň.

Nový pokoj

20. ledna 2013 v 19:45 | Rose Fairy Tale |  Můj svět
Tak aby si tu také početli ty co nečtou, chce to nějaký foto-článek, co říkáte? A vzhledem k tomu, že už mám vlastní pokoj, tak je potřeba ho cvaknout a hodit sem. Je pravda, že tu pár věcí chybí. (třeba vysněné povlečení, ale o tom až později) Takže tu máme pár foteček z pokoje, napište mi, jestli byste v tomhle trpasličím, holčičkovském pokoji taky bydleli, či nikoli a taky mě zajímá, jak svůj pokoj vnímáte vy. Je dle vašich představ, líbí se vám, chcete ho přestavit, stěhujete se do nového? Zajímá mě všechno!
Při stavění mé úžasňácké postele! (nikdy bych nevěřila, že budu se svým tátou a klukem dohromady v posteli)
/Můj táta je fešák, ale můj kluk víc!/

Vše cenné, co mám.

19. ledna 2013 v 21:40 | Rose Fairy Tale |  Básně
Zrazená bolestí,
pro člověka co miluju,
pocit viny bez neřestí,
i tak toho moc lituju.


Znovu mě zachraňuješ,
znovu bojuju,
vše pro mě obětuješ,
stále tě miluju.


Slza za slzou,
štěstí se pomalu line,
do pekel nás svou,
den za dnem plyne.


To obobí stává se minulostí,
však ty střípky mě stále bodají,
teď již žiju přítomností,
zlé sny mě spát nechají.


A je mi všechno jedno,
jen chci s tebou věky být,
z výšin třebas na dno,
však nikdy tě neztratit.


Jak moc si to uvědomuju?
Jak moc má duše ví, co dělá?
Tak moc tě miluju,
jsi to jediné, co jsem kdy chtěla.