14. den - tvá nejranější vzpomínka

27. prosince 2012 v 0:10
14. den - tvá nejranější vzpomínka
222552_434745116586624_1525350507_n_large

Já jsem měla to úplně nejranější dětství relativně krásné. Co relativně, opravdu krásné. Hodně času u babičky, co umí skvěle vařit, se svými bratranci a bráchou, pouštět draka na poli, lekat se při bouřce a potom se smát, když jsme všichni utíkali. Bylo to moc prima. :-)

A ta nejhezčí? Nemůžu si vybrat mezi dvěmi. Dobrá, zvolila jsem.

Když jsme s bráškou leželi v nemocnici po autonehodě a táta s mámou nám řekli, že máme říct cokoliv si přejeme a oni nám to splní. V té době mi bylo asi pět a moje touha byly hračky, nejvíce takové ty z reklamy, měla jsem vždy hroznou radost, když jsem to našla pod stromečkem. Taky si pamatuju, jak jsem brečela, když mi řekli, že Ježíšek není. Ale zpět k příběhu. A tak jsem si přála barbienku. Oni odešli z nemocničního pokoje, dojeli pro barbienku a vrátili se s velkou krabicí, kde byla panenka i s příslušenstvím (hřebeny atp.). Byla to radost. Protože pomyšlení, že ke mně někdo přijde a řekne mi, že mi zaručeně splní něco, po čem moc toužím, umřela bych štěstím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama