Prosinec 2012

Status?

31. prosince 2012 v 2:20 Deníček

Chci se vytahovat. Nevím, co přesně se stalo, ale moje touha se najednou posilnila a já mám teď vůli pevnější, než-li kámen. A tak jsem si v sobě srovnala pár věcí. Třeba taky to, že chci mít vypracované břicho, six pack. A tady přichází ta chlouba - přátelé, je čtvrt na tři a já jsem právě dodělala 300 sedů-lehů, 120 jiných cviků na břicho a 50 kliků! Jsem na sebe pyšná. A takhle si chci během dvou měsíců vypracovat alespoň náznak svalů, ale raději prostě celý six pack. Taky jsme tak nějak s Petem navrhli, že bychom mohli chodit běhat. I když on raději to kolo, uvidíme.

Nenechám si utéct své sny! A ani vy nenechte. Přeji krásný spánek. :-D

Co je pro mě láska?

30. prosince 2012 v 19:30 Deníček
Asi tu máme další úvahu.

Láska není jen o citu. Je to o důvěře, o víře, naději, někdy pevných nervech, minulosti, přítomnosti i budoucnosti, o přijmutí chyb toho druhého a o ctění jeho dobrých vlastností. Zklamáni jsou většinou ti, kdo si myslí, že jsou spojeni navždy a spoléhají jen na ten pocit. Potom se dostaví první krize a najednou mají pocit, že to rozhodně není to pravé. Ale já si myslím, že každý vztah má šanci být ten poslední, někdy ten jediný. Každý vztah má právo na věčnost. Jen musíme bojovat, hodně. Co bojovat, doufat v lepší zítřky, snažit se, NIKDY TO NEVZDÁVAT. Ať už jste udělali chybu vy, nebo váš protějšek, pokud chcete oba, jde to vždycky. A tomu věřte. Pokud se přeneseme přes to špatné, ať už to trvá dlouho sebevíc, čeká nás s naším partnerem něco velkolepého, úžasného, krásného.

,,Milovat, neznamená jen mít rád, milovat je věřit a pravdu znát, milovat je odpustit a znovu podat ruce, milovat je rozdělit duši a srdce. "


Victor Hugo

A tomuhle já věřím. Pokud přijmeme, co se stalo a pokud máme chuť vytvořit něco lepšího, co se stane, pokud přijmeme skutečnost, že ve vztahu to není vždy jen dobré, máme šanci. Každý má šanci na svou celoživotní výhru, jen je těžší si to připustit v dnešním skeptickém světě. A taky je těžké, ale zároveň výhrou pro nás, připustit si, že onu osudovou lásku, pravou lásku, si vytváříme my, nikdo jiný. Pokud jí věnujeme čas, úsilí a LÁSKU, může to být ona osudová. Jsme strůjcem svého osudu.

A jak jsem na tom já? Učím se milovat. Někdy je to krása, někdy utrpení, ale vždycky tak trochu umění.

Pokud miluješ, nepřemýšlej. Pokud přemýšlíš, nemiluj.

30. prosince 2012 v 8:24

Že by se začalo plnit jakési pomyslné přání začít vstávat dřív? Dnes mě vzbudila ukrutná žízeň a bolest v zádech. Nebo by se to ukrutná hodilo spíš až za druhé spojení? No, necháme to být. A protože se z člověk, co obědvá ve dvě hodiny odpoledne najednou stal člověk, který už je v půl osmé na nohou (spíš na židli), tak vás pohltím pár článečky. Tenhle shrnu v bodech. To, co se událo, děje a nějaké úvahy.

  • Všechno by bylo lepší, kdybych se nemusela upnout na poslední půlrok. Byl to děs. Ne, nebyl by to děs, ale tou minulostí se zabývám od prvního okamžiku, kdy mě ty hnusné věci napadly. A tím, jak jsem to omílala stále dokola jsem tomu dala větší a větší váhu. Čím víc jsem nemohla unést, na co jsem pomyslela, tím více toho bylo. Ale musím jít dál, nechci ho ztratit. Polovina toho, co už jsme spolu prožili byla přímo zavalená slzami, strachem, teoriemi a špatnými věcmi. Nestal se žádný zásadní bum, ale ani od toho nebylo daleko. A vlastně to černé svědomí škodí. Protože pokud máte černé svědomí vůči člověku, na kterém vám moc záleží, je to o to horší, je horší nemyslet na to. Ale pokud to neuděláte, bude se to kupit. Naštěstí mu všechno říkám a jsem za to ráda. Není jediná věc, co o mně neví. Ale už zkrátka musím jít dál. Neovlivníme co se stalo, ale tím, že na to budeme myslet se z toho nikdy nedostaneme a bráníme lepším zítřkům. Proto mávám minulosti, už jí nepotřebuju. Myslím to s ním vážně, a tak je tohle jen nějaký malicherný výpad. Ne, už se k tomu nemůžu vracet, nesmím.
  • Poslední dny... Na jednu stranu nebyly tak špatné, na tu druhou se vymykali mému plánu ke změně, dobrým skutkům a lepšímu já. S Petem jsme byli u mého táty na brigádě. Když jsme dávali věci do do dodávky, z jedné krabice na nás vyskočila myš. Pete by se nelekl, kdybych nezačala pištět. :D Když ona z toho auta vyhopsala jako klokan. Toho mého úžasného člověka nepochopím. Nejnen, že chodí na stavárnu a v prváku nejspíš nebude mít jedinou trojku. Zvládá matematiku a angličtinu dohromady. Umí už téměř vyoskoškolskou a do toho dělá deskryptivní geomtetrii ještě pro spolužáky (za peníze, samozřejmě :D). Taky je ale neuvěřitelně talentovaný, co se ručních prací týče a tak brigády u mého táty jsou pro něj docela lenošní, oproti tomu, když teď doma staví altánek. Jsem ráda, že ho táta má rád. :)
  • Taky se mě táta ptal, jak to vidíme s prázdninami. Pete bude první dva týdny na brigádě a já bych si taky mohla něco najít... Potom bych měla na plánu nějaký camp na dva dny, jen on a já. A potom možná nějaký fesťák s přespáním. A doufám, že se tenhle rok vedle něho už probudím. Uvidíme, jestli to všechno vyjde.
  • Včera jsme byli pro novou postel a už jí mám v pokoji. :-) Je krásná. Mírně našedlá, manželská. Chci tam usnout vedle něho a probudit se zrovna tak.
  • Tajemství vidím ve svém životě čím dál tím víc. A ne ani tak v přítomnosti, jako minulosti. Chtěla jsem mít nějakou image, nějak být braná, dle toho jsem se nějaký čas zařizovala, až se to stalo skutečností. A tak pokud chci být holka bez těch problému, co jsem měla, tak se holt budu muset snažit. Ale půjde to, všechno jde. Jen mám pocit, že když se to týká vztahu, tak že by to mělo jít samovolně, že je divné si ho nějak upravovat a starat se o něj. Zároveň vím, že to bez téhle péče nejde. Alespoň u mě už ne. Jen prostě mám divný pocit, že se nějak přetvářím kvůli vztahu. Ani ne tak, že bych nechtěla, jako spíš, že nechci, aby to působilo jako přetvařování. Ono to není o přetvařování, jako o přetváření.
Už mě nic chytrýho nenapdá. Mějte se!

Vezmi mě tam

29. prosince 2012 v 23:13
Tumblr_lpzw4n5vab1r0madoo1_500_large
Vezmi mě tam, kde strach nemá šanci,
vezmi mě tam, kde splněná přání jsou na pořadu dne,
poddejme se emočnímu tanci,
když chceš, když věříš, když nepovolíš, všechno jde.

A vše již bylo jednou konáno,
tak nač vymlouvat se na statistiky,
vše zlé je časem zahnáno,
jsme nejlepší a to bez vyjímky.

Vzlétni k azurovému nebi,
poznáš, jak máš sny na dosah,
vyškrtni ze slovníku Kéž by,
pochybnosti změní se v prah.

A nehledě na to, jaká dálka to bude,
pokud vydržíš do konce, cesta je vyyhrána,
vím to, jako že naše růže jsou rudé,
když jsi na konci tvého cíle, pohltí tě nirvana.

23. den - 5 obrázků známých dívek, které jsou podle tebe atraktivní

29. prosince 2012 v 1:18
23. den - 5 obrázků známých dívek, které jsou podle tebe atraktivní

1. Eva Vica Kerekes

2. Dita Von Teese

3. Agáta Hanychová

4. Megan Fox

Tak přátelé, konec. Nikdo páty, kdo by za to opravdu stál (spíš stála) nenapadá.

21. den - jeden z tvých oblíbených pořadů

29. prosince 2012 v 0:52
21. den - jeden z tvých oblíbených pořadů

Nějaký můj pomyslný sen - najít si seriál a zkouknout všechny série, díly, všechno! Zatím se ale nenaskytl téměř žádný takový, který by mě zaujal natolik, že bych shlédla všechno. Počkat, vlastně ano! NeohroŽENY, ale stejně jsem si po tenhle den vybrala jiný.


20. den - jak důležité je podle tebe vzdělání

27. prosince 2012 v 23:56
20. den - jak důležité je podle tebe vzdělání
51veptoqqwl_large
V dnešní době vážně dost. Pro monho lidí jsou lidé bez výšky, nebo nedej Bože dokonce bez střední nic. A to já si zase nemyslím. Zářným příkladem je můj táta. Má základní školu, chodil na učňák, dělá truhláře, ale člově je to velmi chytrý, stojí si za svým názorem. Je to člověk upřímny a tvrdohlavý. Hodný, ale dokáže ubližovat, častokrát nevědomě. Někoho vám to připomíná? Ano, jsem to já. Povahově jsem 90% táta. Každopádně je to velmi chytrý člověk, ale to i máma. K ní ještě přičtěte vypočítavost, taktnost a takovou tu ženskou vlastnost, co neumím pojmenovat (ví, kdy co říct a kdy ne, ví, jak kdo na co bude reagovat, ví, jak člověka zmást tělem, ...). Je to rozhodně důležité při práci, ale selský rozum je neméně důležitý, ne-li více. Já s biflováním nazpaměť více méně problém nemám, ale do týdne jsou ty informace v tahu. Z písemky mohu dostat za jedna, ale za týden si nepamatuji, o čem písemka byla. Za to svůj názor, nad tím přemýšlím x krát denně. Vůbec přemýšlím nad všemožnými myšlenkami, světem, mnou, láskou. Dokážu chytře podat svůj názor, dokážu vybočovat z většiny a nepůsobit při tom hloupě, dokážu si stát za svým hlava, nehlava. K čemu mi je, když někdo umí učebnici nazpaměť? Ale z člověka jako takového nic nevyzařuje. Žádné charisma, náklonost, vlastní názor, ... Já si cenním lidí, co mají svůj názor, hrdost a koukají se i pod povrch věcí a ne jen do informací, co se naučili nazpaměť, či do věcí, které jim někdo naservíroval pod nos.

19. den - kdy jsi nerespektoval/a své rodiče

27. prosince 2012 v 23:50
19. den - kdy jsi nerespektoval/a své rodiče
Tumblr_mfdqnykm1r1rkb1z7o1_1280_large
Řekla bych, že jsou dva typy dětí (schválně, co jste vy).

A) Dítě, co má rodiče poměrně milé, spravedlivé, dovolí dost, nebijou ho, když to není nějak akutně nutné, mají po většinu času pravdu a v pohodě rozdýchají, když je na ně synáček/dcerunka drzý, křičí, nebo se vzteká. Děti takových rodičů jsou na ně někdy pěkně zlí a v tom případě jsou špatné ty děti, ne rodiče.
B) Dítě, co mají rodiče, kteří mu nadávají za blbosti, utrhnou se na ně kvůli každé trojce, každé pohozené věci na zemi, nemohohou mít vlastní názor, jsou náladoví a dle toho se odvíjí i to, jestli je někam pustí a jak s dětmi budou mluvit. Upřednostňují svoje plány před tím, co si již dávno domluvili jejich děti.

Já jsem rozhodně typ A. Někdy pěkně rozmazlená, drzá, nespravedlivá, ubrečená a vzteklá dcerunka. Ale taky mi díky té svobodě dali strašně moc prostoru k tomu, abych si sama o většině věcech utvořila názor, abych si stála za svým, abych se sebou nenechala zametat, abych si věci ozkoušela, dřív než poslechnu papouškouvání jiných, abych měla oč otevřené (ač poslední rok sním celkem často), abych si sama dokázala, kolik a čemu dokážu věnovat svůj čas,... Pořád mám ještě mezery, ale jsem jim za většinu toho, co mi dali vděčná.

A kdy jsem je nerespektovala? Takových situací bylo! Ale jedna vyhrocená byla, když jsem dostala zaracha a já se každý den scházela s Petem před tím, než máma přijela domů. Jednou jsem zase šla ven a oni zrovna pili. Ani nevím, jak se mi to povedlo, ale během deseti minut jsem v sobě měla necelou půlku vodky a pěkně se opila. Druhou polovinu děje té pitky si nepamatuji, ale pamatuji si, jak jsem doma s nožem vyhrožovala, že se zabiju, jak jsme na sebe s mámou křičeli a pěkně mě profackovala. Díky mami, tenkrát jsem si to vážně zasloužila!

18. den - v co věříš

27. prosince 2012 v 23:38
18. den - v co věříš
Tumblr_ljiuub57uw1qdwetoo1_400_large

,,Strach lže a ty mu věříš."

F. Nietszche

/to jen tak na úvod, vysvětlím/

Síla myšlení - Věřím v to, že 90% věcí, co se stanou, kým se člověk stane, celý jeho život je v hlavě. Věřím v tajemství, sílu myšlenky, pozitivní myšlení. Věřím, že představivost je silnější, než vědění, pokud jí dáme průchod. Možná to sem tak úplně nepatří, ale začínám se domnívat, že to co řekl Einstein je pravda.

,,Čas je relativní veličina."

A. Einstein

Relativita času - Stalo se vám někdy, že jste přišli na nějaké místo, kde jste nebyly několik let a cítili jste se tam stejně, jako tehdy? Jak je možné, že první láska se rozpadne, ti dva si najdou nové a nové a nové partnery a potom spolu zase žijí? Je něco pravdy na tom, že ,,Ani ta největší láska nenahradí tu první."? Co když je čas vážně relativní? Co je tedy to, že časem zapomínáme, otupují se nám city? Lidé hledají novou práci, nové partnery, ... A co kdyby se zaměřili na nitro? Kde by byli, kdyby si sáhli do svědomí, do duše a vyndali ty staré střípky vzpomínek, zapomenutých lidí, se kterými jim bylo dobře? Pořád by lidé byli tak rozmrzelí,pořád by hledali něco nového? Píše se historie a historie se může opakovat. Řekla bych, že se i opakuje.

Karma - Věřím, že pokud je člověk zlí, pokud člověk provede něco špatného, zkrátka sebemenší negace se mu vrátí. Kolik jí rozdal, tolik jí i dostane. A tak je to i s dobrosrdečností, dobrem. Pokud je dobrý, vrátí se mu to ve stejné míře.

Bůh - Zde je to něco mezi vírou a doměnkou. Někdy se modlím, věřím v něj, možná to tu celé řídí, možná taky ne. Modlím se k němu a děkuji. Jen čas mě přesvědčí o tom, zda-li modlení smysl má a zda-li je Bůh a dá nám, oč žádáme. Teď v něj věřím.

Věřím, že člověk dokáže vše. Věřím, že člověk si řídí to, kým byl, kým je a kým bude. Věřím, že člověk si řídí svůj osud. Věřím, že pravá láska vydrží navždy a že člověk skutečně miluje jen jednou v životě. Věřím, že věci se dokážou obrátit o 100 %. Věřím, že život může být ráje, ale musíme vynaložit dost víry, úsilí, vděku, trpělivosti, dobrosrdečnosti, optimismu, smíchu. Věřím v Boha. Věřím v karmu. Věřím v sílu a prospěch, co může na život člověka mít meditace. Věřím v nevídané.
P15_large

VĚŘ, BĚŽ, DOKÁŽEŠ.


17.den – tvé úspěchy a neúspěchy za tenhle rok

27. prosince 2012 v 23:23

17.den - tvé úspěchy a neúspěchy za tenhle rok
Tumblr_mfphpnncfb1s0zlc3o1_500_large

Úspěchy

  1. Našla jsem někoho, kdo mi dokonale rozumí, někoho s kým je mi dobře, pokud zrovna nejsem ve svém světě plného děsivých teoirií. Někoho, kdo je úplně jiný, jak já, ale rozumíme si řekla bych téměř bezchybně. Někoho, kdo je krásný, chytrý, vtipný, roztomilý, empatický, talentovaný na spousty věcí, silný člověk a zároveň citlivý. Miluju ho. Najít takového člověka je dar. Člověk, co mi od základu změnil celý život. To je moje největší výhra.
  2. Poznala jsem Tajmeství, což můj život posunulo do nových rozměrů, nové víry, nového očekávání. Posunulo mou povahu, moje zážitky i život. Je to film, co mi život měnil, mění a změní. Film i kniha, co ve vás aktivují ten plyn, pohon a sílu, co dřímala kvůli strachu a pochybnostem.
  3. Vylepšila jsem si vztah se svým tátou. Sice je to jen chvilku, ale je to myslím dost velký úspěch a můžu říct, že je to druhý nejlepší chlap na světě. Jsme si podobní, možná až zbytečně moc, ale hlavně, že už je to teď lepší, jsem za to moc ráda.
  4. Mám čím fotit. Věřte nebo ne, ale pro mě se tím mění život, protože můžu vše zdokumentovat. :-D
  5. Mám svůj vlastní pokoj. Možná ještě není hotový, ale až bude, budu o 50 % šťastnější, neboť budu mít pokoj nejžůžasnější a hlavně - jenom MŮJ.
  6. Zamakala jsem na sobě. To je čas minulý, protože jsem se na to vybodla, ale plánuji zase začít. :-D Časy, kdy jsem měla čtyři buchty na břiše, svalnaté nohy i ruce … Chci to zpátky. Ale jsem na sebe pyšná, že jsem na sobě takhle zamakala. :-)
  7. Vyšel mi článek na Krásné a psala bych i na server ProRebelky, kdybych věděla, jak tam vložit článek. :-D Pisálkovské úspěchy jsou super. Taky jsem Literárním klubu.
  8. Splnil se mi sen - mám piercing v obočí. Sice jsem se už dvě hodiny předtím bála, ale to nevadí, stejně to nebolelo. :-D Žeru ho!
  9. Splnil se mi další sen - Viděla jsem naživo Marilyna Mansona. To je dost dobrý splnění snu.
  10. A další věci z mého seznamu věcí, co chci udělat než umřu - zkusit nějaký drogy, zašukat si na hřbitově, líbat se s holkou, … Myslím si, že do dvaceti ty věci, co tam mám teď budou odšktrnuté všechny.
  11. Šla jsem na herecký konkurz. Pořádala ho ČT1 a bylo to na nějaký film, co se dospívání týče. Nevzali mě, ale nesmutním. Byl to můj první konkurz a byl to velký zážitek.

Néuspěchy

  1. Téměř půlrok jsem se utápěla v depresích, pořád se bála, vymýšlela děsivé teorie, byla jsem paranoidní až hrůza, proplakala týdny a týdny. No a od toho se odvíjí i následující body, neboť s psychikou se zhoršilo vše.
  2. Ve škole jsem schytala fůru špatných známek, a tak mi teď, kdy mi jde o nejvíc vychází dvě nebo tři čtyřky, asi čtyři nebo pět trojek a celkově je to ve škole dost na nic, kašalala jsem na ní, ale to skoro na všechno.
  3. Přestala jsem cvičit, takže se z těch svalů stala zase povislá kůže, plná tuku a špeků.
  4. Milionkrát jsem ublížila člověku, kterého miluju.
  5. Málem jsem ztratila, ale zase jsem si udobřila kamarádky.
  6. V rodině jsem měli a možná ještě máme několik problémů.
  7. Jednou, když jsem měla zaracha jsem šla ven a hrozně se opila. Tak hrozně, že jsem si druhou polovinu mého výletu nepamatovala (to je jediný opilecký zážitek, který si takhle nepamatuju) a mamka mě potom řádně propleskla.