Listopad 2012

Impuls

28. listopadu 2012 v 20:05 | Rose Fairy Tale |  Deníček
Teď je mi skvěle!Ne,blog se stále nerozjíždí a stále o něm neví nikdo,kdo by měl.Krom něho samozřejmě.Jsem šťastná,zamilovaná,miluju a jsem milována.A co víc ještě chtít?Možná dodělat pokoj,opravit známky a zařídit,abych se vedle něho probudila.A potom to bude eňo-ňuňo!
395218_357131634366311_2081795357_n_large
Těším se.Na zítřek - dramaťák,vidět jeho,dostat dobrou známku z Dějepisu.Na pátek - být s ním,zouknout Tajemství a přesvědit ho definitivně o tom,že to zkrátka funguje (a nevědomky se dle toho řídí),tulit se,líbat se a všechno mu říct.Na sobou - jsem jeho mamkou pozvána na jídlo a hlavně na rozsvícení stromečku na Staroměstském náměstí,takže to bude taky super.A neděle - jít shopovat s ním - dárky na Vánoce.Bude to fajn.A za chvíli přijde Mahua,naše morčátko a Vánoce a spaní...Štěstí je tady a teď.A předsevzetí na rok 2013?Držet se ho,být šťastná a prožít naplno každou minutu,každičkého dne.

Žijte!

417005_497832260238498_345822948_n_large

Bez přezdívky,s příběhem.

16. listopadu 2012 v 17:10 Deníček
Takový zkušební a úvodní článek.

Zatím nemám přezdívku,protože čekám na nějaký nápad.Na něco,co mě stoprocentně vystihne a s čím budu velespokojena.Do té doby jsem prostě slečna Bez přezdívky a do té doby nebudu řádně vést tenhle blog a relativně ještě neexistuje.

Svůj starý blog jsem vést přestala.Kvůli článkům,co mě spíš demotivovali,než aby mě podpodporovali.Mám zájem změnit to,co je teď i to,co bude.Mám jasnou vizi,kterou se chci řídit po celý svůj život.Je to sen,co je pro mě nesmírně důležitý.Nechala jem tu vyhasínající naději za sebou a dodala si novou,lepší,která bude trvat déle než zármutek,bude a je věčná.A už to není jen naděje,je to skutečnot,které jsem blíž každým dnem.Každý má právo na to,žít svůj sen,ale lidé jsou ostýchaví a ne všem se to povede hned.Víra je to nejdůležitější v nás.

Možná si říkáte,proč jsem tedy články nesmazala a celý starý blog nepředělala.Já nejsem ten typ,co by měl potřebu mazat vše jen proto,že se za to stydí a nebo,že mu za to někdo posmívá.Je to vzpomínka.Možná třeba špatná,ale je tam.A i v té špatné je tak strašně moc dobra.Nemůžu říct,že bych litovala toho,jak jsem smýšlela a jak jsem se utápěla v depresích.Bylo to nádherné.Dovedlo mě to totiž do bodu,kde jsem teď.Strachům jsem přestala věřit a víru ve své sny zesílila.Ten strach mi dal možnost.Možnost vše pečlivě zvážit.Možnost uvědomit si,co je pro mě to nejdůležitější.Možnost nabýt nové síly i vědění.Možnost dojít si k novým příležitostem s odřenými koleny a pochroumanou myslí.Možnost umět rozlišit (sic dlouhodobé) zlé rozpoložení plné lží,od krátkodobého záchvěvu šťastné pravdy,který přebije onu zlou dobu.Možnost přestat být alespoň v jedné části svého života naprostý sobec a plně se oddat lásce.Možnost změny a volby.Za tím vším strachem se skrývalo tolik možností a ještě donedávna jsem si jich nebyla tak plně vědoma.A myslím si,že pořád mi ještě zbývají kousky uvědomění,které mě dovedou tam,kam chci.Nikdy jsem nebyla tak strašně nešťastná a stejně tak jsem se nikdy necítila tak doplněná,milovaná a do doby,než jsem poznala jeho jsem nevěděla,co je to milovat,co je to láska.Teď to vím.Udělal ze mě nového člověka.

V nitru mě ale hlodal červík jménem strach.Mnozí z vás si asi dokážete představit,co takový červík může způsobit.Od paranoy až po myšlenky na to nejhorší.A místo toho,abych věřila tomu,co mě dělá šťastnou,začala jsem věřit tomu,co mě trápilo nejvíc.Měla jsem pocit,že si tím přiznávám jakousi skutečnost a prostě jsem tomu věřila.Víra ve strach.Ani si nedokážete představit,jak to zacloumalo s celým mým životem.Od holky,co neřešila názory ostatních,byla více mén šťastná,sebejistá,až po holku,co řešila i názory,co nikdo nikdy neřekl,byla nešťastná téměř půl roku a začínala být absolutně nejistá.Půl roku není krátká doba,ale vhledem k tomu,že vždy se našly dny štěstí (někdy i týdny),tak si myslím,že to smysl má.Moc jsem se zaměřila na to,co nechci.Vytvořila si pravdu strachem.Část mě tomu nevěřila,ale ta vystrašená část ano a já jí umožnila sílit a sílit.A strach se začínal stávat skutečností.Začaly se mi dít věci,kterých jsem se obávala mých vystrašených dojmů začala nabývat i ostatní.

Vězte,že pokud jsou tam ty záblesky štěstí a víry,které vám dělají dobře a vězte,že když to i přes dlouhodobý smutek nevzdáte,má to cenu.

Zahoďte strach.

NO PAIN,NO GAIN